První kapitola

24. července 2010 v 20:51 | Auša & Niké | Spletité Lži

Drž si čočky a zdrhej!

Jelikož jsme nezdvořilé osoby, tak nezdravíme, ale pokud by si někdo stěžoval tak > Ahoj!

Chtěly bychom se s Váma podělit o naši první oficiálně společnou povídku s očividným názvem blogu. Rádi bychom tedy znaly názor na toto dílo a jestli by vůbec mělo cenu v tom pokračovat (ne že by nás to nějak ovlivnilo..)

Tak tedy příjemné čtení!

A nezapomeňte na sklenici kofoly!

Auša a Niké

1. kapitola

"…a tak se statečný Harry Potter vydal sám do lesa…" zněl monotónní výklad profesora Binnse. Jako vždy ho nikdo neposlouchal, pouze blonďatý chlapec při slově statečný zbystřil.

"Prej statečný, před mozkomory omdlí jen lemry," zachechtal se do ticha třídy.

"A jen lemry se nechají zmlátit od holky," ozvalo se z druhého konce třídy. Blondýn se už nadechoval k další uštěpačné poznámce, když ho utnul profesorův zvýšený hlas.

"…kde čekal Pán zla se svými Smrtijedy…"

"Jen debil by si mohl říkat Smrtijed," ušklíbl se tmavovlasý chlapec opět z druhého konce třídy.

"A jen debil by si mohl říkat člen Brumbálovy armády," nezůstal pozadu blondýn. Duch se na ně úsečně zadíval, ale dál nerušeně pokračoval ve svém výkladu.

"…Pán zla padl a Harry Potter byl oslavován jako národní hrdina."

"Národní hrdina? Pokud vím, je to kancelářská krysa o kterou nikdo nezavadí ani pohledem."

"Kancelářská krysa? Nemyslíš náhodou tu krysu, která v Azkabanu provádí nucený práce?"

"Potter a Malfoy dnes v osm hodin trest. Smrtijedi byli pochytáni a posláni do Azkabanu…" Binns i pro tentokrát ignoroval dvojí zaúpění svých studentů a pokračoval v hodině.

……………………

"Dnes jdete pozdě," poznamenal Hagrid a pohladil po hlavě rozklepaného psa. "Špičák už začínal být nervózní."

"Stalo se někdy, že nervózní nebyl?" ušklíbl se Scorpius. Hagrid poznámku raději ignoroval a vyrazil do Zapovězeného lesa. Albus sjel pohledem blondýna, který si uhladil své pečlivě upravené vlasy a vydal se za Hagridem.

Scorpius Malfoy, maličko převyšujíc Albuse, si poměrně dost cenil svého vzhledu. Klasické rysy na jeho bledém obličeji jen podtrhoval střih jeho platinových vlasů, které mu spadaly do čela. Co ale na něm každou dívku zaujalo, byly nepochybně výrazné šedomodré oči, vždy jiskřící jakýmsi nezbedným až divokým plamenem.

Oproti tomu Albus Potter měl tmavovlasé, po otci nepoddajné, vlasy, které mu ovšem netrčely všude kolem, ale byly úhledně upraveny gelem. Zamyšlený, téměř až hloubavý výraz byl pro jeho tvář charakteristický.

Oči barvy zelené jako smaragd, které jako jediný ze sourozenců zdědil po své babičce Lily, byly občas zakryty tmavými brýlemi.

"Takže vašim dnešním úkolem bude najít ebenovej strom a přinést pár jeho větví pro Olivandera," otočil se k nim po několika minutách ticha, kdy šli lesem, Hagrid.

"A jak ho jako máme poznat?" povytáhl jedno obočí Scorpius a poklepal na jeden z náhodně míjejících stromů. "Každej vypadá stejně."

"Eben má černé dřevo, tupče," odtušil suše Albus. "To na cos klepal byl smrk."

"Až tu nade mnou bude svítit slunce, tak ti klidně řeknu, který je z nich doopravdy černej," odsekl mu na to jedovatě světlovlasý chlapec a zrychlil svůj krok, aby stíhal vzdalujícím se Hagridovým zádům.

"A slovo Lumos ti asi nic neříká, co?"

Scorpius na něj pouze pro tentokrát vrhl jeden ze svých malfoyovských pohledů a dál si ho nevšímal.

"Hagride, Špičáka jsi nechal v Bradavicích?" zeptal se najednou Albus, zatímco se rozhlížel okolo sebe. Poloobr se zmateně zastavil.

"Von nešel s váma?" zeptal se a přeskakoval pohledem z jednoho na druhého.

"Tu chlupatou roztřesenou obludu jsem viděl naposled na začátku lesa," ušklíbl se Scorpius.

"Já myslím, že kus se nás držel," pokrčil Albus rameny.

"Počkejte tu, podivám se po něm," ukázal na oba prstem. "Oba," dodal důrazně. Oba Zmijozelové na něj nechápavě podívali.

"Ne asi, půjdeme na romantickou procházku při měsíčku," ironicky procedil mezi zuby Scorpius a založil si ruce na hrudi. Albus se znechuceně, nad tou představou, otřásl a raději se odsunul dál stranou.

Hagrid se na ně s pochybným výrazem ve tváři podíval a poté zmizl do tmy.

Scorpius chvíli podupával nohou na místě a díval se na místo, kterým se Hagrid vydal. Po chvíli ticha si pohrdavě odfrkl a bez povšimnutí prošel kolem Albuse pryč.

"Co si myslíš, že děláš, Malfoyi?"

"Jdu, Potty."

Scorpius se pro sebe zazubil, když za sebou zaslechl tlumené nadávky, ale úsměv mu zmizel ze rtů, ve chvíli, kdy za sebou uslyšel Alovy kroky.

"Co si myslíš, že děláš, Pottere?"

" Jdu, Hype," ušklíbl se Albus, jelikož dobře věděl, že Malfoy své prostřední jméno Hyperion nesnáší.

Mladý aristokrat si dál kroků za sebou nevšímal a rázoval si to hlouběji do Zapovězeného lesa. Zastavil se, když před sebou uviděl černou díru.

"Co si myslíš, že to je?" zeptal se Albus, který stanul po jeho boku. Scorpius vzal kámen a hodil ho do temného otvoru. Bylo slyšet slabé údery, jak kámen poskakoval dopředu.

"Asi díra, ne?" ušklíbl se na tmavovláska.

"Vypadá to spíš jako nějaké… hnízdo."

"Srabe! Vsadím se, že se k tomu ani nepřiblížíš," uchechtl se blonďák a založil si ruce na prsou.

"Si jenom myslíš," načepýřil se Al a sebevědomě se vydal vpřed. Neušel ani deset kroků, když se jak dlouhý tak široký natáhl do lesního porostu. Lesem se okamžitě rozlehl hlasitý smích jediného dědice rodu Malfoyů.

"Upadla ti čočka?" vyrazil ze sebe mezi salvami smíchu, když Al stále ležel na zemi.

"Řehtáš se jako houpací hipogryf," poznamenal zvedající se Potter, avšak svou pozornost věnoval něčemu ve své dlani.

Scorpius se k němu zvědavě přiloudal a zadíval se na předmět, který svíral v dlani.

"Co to je?" zeptal se nakonec Scorpius, když Albus mlčel.

"Asi kámen, ne?" zašklebil se Al a převrátil předmět v ruce.

"Dej to sem," vytrhl mu ho Malfoy a prohlížel si ho ve světle hůlky. Zarazil se, když kámen obrátil a spatřil obrazec. Vypadal jako kruh v trojúhelníku, přes který se táhla svislá čára.

"Já ho našel," načepýřil se Albus a sáhl po kameni, který Scorpius pořád držel a s pokusem vytrhnout mu ho, ho obrátil.

Najednou lesní ticho proťal bolestný skřek a z kamene se začala valit podivná hutná mlha, která se začala okolo dvou zmijozelů obtáčet.

"Co to…" Objevil se záblesk, který na chvíli oba chlapce oslepil. Poté všechno zmizelo.

"…do pekla bylo?" dořekl Malfoy a rozhlédl se okolo sebe, přičemž upustil kámen stejně jako Albus. Z jejich tichého rozjímání je vyrušil hlasitý řev.

Oba chlapci na sebe pohlédli a vydali se za zvukem. Ani jeden z nich si nevšiml pavučin, které blízko nich visely.

Al se z ničeho nic otřepal, jakoby ze sebe snažil něco shodit.

"Co děláš?" ušklíbl se Scorpius.

"Nějakej pavouk," odsekl a pokračoval v cestě.

Mladý Malfoy se znechuceně podíval na své rameno, kam mu z výšky něco spadlo.

"Co to…" začal, ale ztuhl při pohledu za sebe. "Jak rychle umíš zdrhat?"

"Proč tě to…" podíval se na blondýna nechápavě Al, ale větu nedokončil.

"Drž si čočky a zdrhej!"

"Dík za radu, ty si drž účes," vyhrkl a společně se svým spolužákem se dal na útěk před osminohými monstry.

"Kam běžíš!" popadal Al dech.

"Pryč, kam asi."

"Když poběžíme k tomu řevu, třeba je přestaneme zajímat a pustěj se do těch, co ten řev zbůsobujou!" vyhrkl, zatímco si držel bok, ve kterém ho začalo píchat.

"Aby se do nás nepustili i ti druzí, ty intelektuále."

"To vyřešíme až na místě."

Oba zmijozelové se v závěsu s pavouky rychle blížili ke stále se zesilujícími řevu, přičemž v dálce zahlédli slabé světlo ohně.

"Jseš si jistej, že běžíme správně?" zeptal se Scorpius, který musel uhnout před ostrým klepetem, které po něm zezadu zašmátralo.

"Ne a ty?"

"Nebylo by chytrý použít hůlku?"

"Pokud znáš zaklínadlo, které by působilo tak na dvacet akromantulí najednou, posluž si," vyhrkl a uhnul před dalším pavoukem.

Světlo před nimi stále sílilo společně s uši drásajícím řevem. Oba studenti potěšeně zjistili, že pavouci začínají zpomalovat a stahovat se do hlubší části lesa.

"Setřásli jsme je," opřel se Albus o kolena a zhluboka se vydýchával.

"Na tvém místě bych se moc neradoval, Pottere," řekl Scorpius, který nenápadně ukazoval za Alova záda. Ten se pomalu napřímil a otočil se. Hlasitě polkl, když před sebou spatřil několik obrovských draků.

Nejhrozivější z nich si jich nejspíš všiml, jelikož otevřel tlamu a vychrlil proud ohně. Oba studenti stihli jen zakřičet, načež se před nimi objevila vodní clona.

"Co tady, vy spratci, děláte?" zařval někdo. Dvojice se otočila po hlasu. Před nimi stál vysoký kouzelník s výrazným strništěm na tváři a zamračeným kukučem.

"My… my…"

"… se šli projít při měsíčku?" nadhodil Scorpius nevinný úsměv.

"Jistě," ušklíbl se kouzelník a kývl na nějakého muže. "Odveď je odtud. Ať už vás tu nevidím a běda, jestli něco ceknete," zavrčel nepřátelsky a odešel.

Zmijozelové se naposled otočili na ohradu s draky, načež následovali kouzelníka ven z lesa. Nechal je stát na okraji pozemků a pak sám zmizel.

"Neměli bychom tu počkat na Hagrida?" navrhl Albus.

"Si děláš prdel? První najdeš nějaký šutr, ze kterýho leze nějaká divná mlha, pak mě poslintá pavouk a nakonec málem sežehne drak? Já jdu do koupelny a do postele, ty si dělej co chceš!" vyštěkl Scorpius a zamířil k hradu. Albus se otočil na Zapovězený les a potom si prohlédl zbytek pozemků. Zarazil se a vrátil se pohledem k černému jezeru, na kterém se něco houpalo. Viděl sice jen siluetu, ale byl si jistý, že je to loď. Jen nad tím ale pokrčil rameny a dohnal Scorpiuse.

"Salazarovy spodky," řekl Albus suveréně před stěnou kryjící vchod do zmijozelské společenské místnosti. Ta se však ani nehnula.

"Tudu dum tum," zanotoval Malfoy.

"Salazarovy spodky," sevřel Potter ruce v pěst. Opět se nic nestalo. Malfoy se začal ušklíbat a se založenýma rukama se opíral o zeď.

"To tu stěnu překecáváš?
Očividně to heslo není."

"Jdi někam, Hype! Já si hesla na rozdíl od tebe pamatuju!"

"Já si je na rozdíl od tebe pamatovat nemusím, mám na to lidi," zašklebil se. Albus na něj rozzuřeně hleděl. Byl si jistý, že si heslo pamatuje, něco tu prostě nehrálo.

"Hej, ty!" uslyšel Albus Scorpiusův hlas. "Řekni mi heslo!" vyštěkl Malfoy povýšeně na nějakého blonďáka, za kterým stály dvě gorily.

"To mluvíš jako se mnou?" vyprskl dotyčný a nebezpečně si Scorpiuse měřil.

"Vidíš tu snad někoho jinýho, troubo?" Albusovi jakoby se nad hlavou rozsvítila žárovička. Rychle vystoupil ze stínu a postavil se mezi podrážděné blondýny.

"Sorry, právě prochází krizovým obdobím, došel mu… gel na vlasy," vyhrkl, popadl svého spolužáka za rukáv a odtáhl co nejdál od podivné trojice.

"Co děláš?" vzpamatoval se konečně Scorpius, když ho Al strčil do nějakého zapadlého výklenku u zdi.

"Ještě chvilku a tvůj otec se svými gorilami by tě za chvíli rozkrájeli na kousíčky," zašklebil se na něj.

"Co to žvaníš? Jaký otec?"

"Tvůj, ty ignorante! Tobě tu nepřipadá nic divnýho?" zaječel na něj.

"Co dělají dva studenti… Zmijozelu… na chodbě po večerce?" vystoupil ze stínu vysoký muž v černém hábitu.

"A ty seš zase kdo?" vyštěkl Scorpius. Černovlasý muž nebezpečně přimhouřil oči a pořádně si chlapce před sebou prohlížel.

"Hele… nevypadá náhodou jako…" naklonil Albus hlavu na stranu.

"Myslíš, že myslím na to samé, na co myslíš ty?"

"Ty umíš myslet?" odsekl Al a popošel pár kroků, aby si muže před sebou lépe prohlédl.

"Hej… ale podobá se mu, až na to, že je trochu… víc živý?" zapřemýšlel Scorpius, přičemž okolo muže přemýšlivě kroužil, stejně jako Al.

"To by snad stačilo," zasyčel nebezpečně muž, chytil oba chlapce za límce košile a zatáhl do blízké místnosti, která se ukázala být kabinetem.

"Sednout!" vyštěkl muž autoritativním hlasem, který se neodvážili neuposlechnout.

"Co jste vy dva zač! znám všechny své studenty a vy mezi ně rozhodně nepatříte," zavrčel, přičemž si prohlížel jejich zmijozelské hábity. Oba chlapci mlčeli a netušili, co říct. Muž je chvíli propichoval pohledem, načež přistoupil ke krbu, do kterého hodil špetku letaxu.

Malfoy s Potterem se na sebe podívali a vyčkávali, co se stane. Po pár sekundách z krbu vystoupil vysoký kouzelník s fialovou kouzelnickou čapkou.

"No do prdele!" vyrazil ze sebe Scorpius a postavil se. Se zájmem si prohlížel vousatého kouzelníka před sebou.

"Máš pravdu, jsme v řiti, Hype," přitakal mu Albus a s neskrývaným zájmem si svého jmenovce prohlížel.

"Můžeš mi říct, co se tu děje, Severusi?" zeptal se s úsměvem na rtech ředitel bradavické školy.

"Narazil jsem na chodbě na tyto… studenty."

"Je s nimi snad nějaký problém?" Snape se zamračil a naklonil se k Brumbálovi, přičemž mu něco šeptal. Ten se mírně zamračil a sledoval dvojici chlapců před sebou.

"Dáte si čaj, chlapci?" usmál se ředitel a pobídl je, aby se posadili. Oba byli tak zabraní do zírání na mrtvého ředitele, že si ani nevšimli, když jim Snape do šálků něco přilil. Oba se žíznivě vrhli na čaj, jelikož předchozí ´procházka´ v Zapovězeném lese je docela vyčerpala. Brumbál se pousmál.

"Vy jste
studenti Bradavic?"

"Ano," odpověděli svorně, načež se zarazili a podívali se na nyní už prázdné šálky s čajem.

"Máte znamení Zla?" ucedil Snape a onyxově černé oči mu sklouzly k jejich levému nadloktí.

"Ne," odpověděli znovu oba dva naráz. Scorpius vyskočil z křesla. "Kterýmu blbci se to tetování líbí!" Brumbál si nenápadně odkašlal.

"Jo aha," zamumlal a posadil se.

"Jak to, že vás neznáme?" zeptal se Brumbál zájmem.

"My vás známe, visíte v ředitelně," ušklíbl se Scorpius.

"Oba dva," dodal Albus. Brumbál se Snapeem se po sobě zamyšleně podívali.

"Vaše jména?" zeptal se Snape opatrně.

"Scorpius… Hypenoir," řekl pomalu blondýn, který s potěšením zjistil, že veritasérum přestalo účinkovat.

"Al Perott," vyhrkl tmavovlásek. Oba muži se mírně zamračili, ale přikývli.

"Veritasérum by mělo právě teď přestat účinkovat," oznámil suše Snape.

"Dobrá… pokud jsem všechno dobře pochopil, máme tu návštěvu z budoucnosti," mumlal si Brumbál spíš pro sebe. Chlapci se po sobě podívali a ušklíbli se. "Doufám, že si uvědomujete, že tu nemůžete zůstat."

"Ano, pane," přikývli.

"Než ale najdeme způsob, jak vás vrátit do vaší doby, zůstanete tady."

"Ano, pane."

"Pamatujte si, nesnažte se změnit budoucnost, nezasahujte do ničeho, ať se vám to bude líbit sebemíň, rozumíme si?" střídavě na ně ukázal. "Spoléhám na tebe, Severusi," usmál se a poklepal muže po rameni. Ten jen něco zavrčel a sledoval postavu, jak mizí v zelených plamenech.

"Věci si obstarejte, je mi jedno jak! Heslo do Zmijozelu je ´podlost´. Budete chodit do…" zamyšleně se na ně podíval.

"Chodíme do čtvrťáku," zašklebil se Scorpius.

"Tady máte rozvrhy a vypadněte!" vrazil jim do ruky dva pergameny a téměř vyhodil za dveře.

"Proč zrovna gel na vlasy?"