na Blog.cz

Ano! Je to tady :D Daly jsme to dohromady a jako vždy netušíme, kdy bude další kapitola, že Niké :D

Tak snad se bude aspoň trochu líbit :)

Auša a Niké

"Víš, že bylo moudrý vynechat přeměňování?" otočil se Scorpius na Ala. 
"Nechtěj vidět, jak se bude tvářit McGonagallová, až ji potkáme. V ředitelně z ní šel vždycky strach." 
"A víš, co by nebylo moudrý? Vynechat oběd," řekl Scorpius a jeho žaludek s ním hlasitě zasympatizoval. 
"To je fakt," přikývl Potter a vstal z pohodlného gauče, který jim Komnata nejvyšší potřeby poskytla. 
Scorpius se na něj se zahloubaným výrazem podíval. "Poslední dobou skoro vůbec nejíš."
"Cože? Já se cpu pořád!" 
"Jo jasný, v tom lese si byl nějakej rychlej! To je podezřelý, vzhledem k tvé váze…"
"Tak fajn! Dáme závod! Kdo nejvíc sní…" tmavovlasý chlapec se opřel o dveře a vykoukl ven, jestli je někdo nevidí. Oba vyklouzli na chodbu a rychlím krokem se vydali ke schodišti. 
"Hele, není támhle dole tvůj tatík?" ukázal Scorpius asi o dvě patra níž. 
"Je nějakej malej, ne?" zašklebil se Al. 
"Někdy pochybuju, kdo z nás dvou je chytřejší."
"Jeden je doopravdy, ten druhý to předstírá," vrátil mu Potter a klusal ze schodů do Velké síně. 
"Připraven?" otázal se Albus ve dveřích. 
"A jsi připraven ty?"
"Na výhru? Vždycky!" Scorpius se jen ušklíbl. 
"Připrav se… teď!" vyhrkl a rozběhl se ke stolu. Už cestou sbíral nejrůznější druhy jídla, občas přímo z rukou ´bývalých´ majitelů. 
Scorpius a Alem se téměř zároveň posadili za stůl naproti sebe a začali si cpát do pusy vše, co jim přišlo pod ruku. 
Albus znepokojeně sledoval, že blondýna přeci jen trochu podcenil, rozhodl se proto pro podlý zmijozelský krok. Nabral si na lžíci bramborovou kaši, natáhl ji jako prak… ale v tom, koutkem oka spatřil věc, která jeho soustředění totálně podkopala. Něco, čemu by nedokázal odolat, ani kdyby mu to zakázali pod imperiem - hamburger. Pustil lžíci, která sice našla cíl, ale na hlavě někoho jiného než Scorpia. 
Albus vyprskl smíchy a skoro se zadusil ukořistěným hamburgerem. Pohled na strýčka Rona, kterému ze zrzavých vlasů odkapávala kaše byl doopravdy k popukání. Scorpius se zarazil v jídle a když se na něj Al podíval, rozesmál se ještě víc. 
"Ho he tu k smihu?" zakuckal s plnou pusou. Tváře měl jako křeček a když se pokoušel mluvit, polovina toho, co v ní měl, mu vypadla na stůl. 
"Ty!" ozval se rozčílený hlas, následován svištivým zvukem. Albus se přestal smát, jakmile mu na jeho pečlivě upraveném účesu přistál pudink. Tentokrát to byl Scorpius, kdo se smál… tedy smál, výraz, dusil se jídlem, by byl přesnější. 
"Víš vůbec, jak dlouho mi trvalo, než jsem z toho pitomého vrabčího hnízda udělal tohle?" ukázal si na hlavu, kde se momentálně skvěl růžový pudink. 
"Tohle ti zřejmě moc času nezabralo," vyprskl Scorpius. Albus rudý vzteky si nabral plnou hrst kaše a mrštil ji po blondýnovi, ten se ale sklonil, takže dávka zasáhla zátylek jednoho kruvalského studenta. 
Ten se rozzuřeně otočil. V následujících sekundách se rozpoutala bitva každý proti každému. Ten, koho omylem někdo strefil, si to nenechal líbit a tak se připojovali další a další studenti.

Scorpius se napřahoval s hrstí marmelády na kruvalského studenta, který mu za krk hodil studenou zmrzlinu. Bohužel pro Scorpia se student sklonil a dávka marmelády skončila na vlasech obávaného profesora lektvarů. V síni bylo najednou ticho jako když utne. 
Každý hleděl na Snapea, kterému z vlasů odkapával oranžový jam. 
"Vy dva," ukázal prstem na Albuse a Scorpia, "do kabinetu! A vy, pane Weasley, za nevhodný vzhled deset bodů dolů."
"Ten má co říkat," zabručel si Ron pod nos. 
"Dalších deset za urážku učitele," sykl Snape a přejel si prstem po sladkém lepidlu ve svých vlasech, načež jeden z prstů lehce olízl. 
"Hmm, broskvový, ten mám rád," zabrumlal si tiše pro sebe, když ale uslyšel tiché pochechtávání, zpražil všechny svým snapeovským pohledem a odplachtil ze síně následován dvěma zmijozeli, kteří sotva drželi smích na uzdě. 
"Lakomče, ani mi nenabídneš!" zašeptal naštvaně Scorpius Alovi, který cestou z kapes vytahoval jednu dobrotu za druhou. 
"To je moje munice," zahuhlal a spořádal další párek, který vytáhl z kapsy. Snape zpomalil a mírně natočil hlavu, což neuniklo Alovu oku. 
"Dáte si taky? Pane?" dodal a napřáhl před sebe ruku s něčím, co byl dříve nejspíš větrník. 
"Radil bych vám, abyste na mě nemluvil, pane Perotte," zasyčel a znechuceně se otočil od dvou chlapců, kteří nyní vypadali jako jídelníček. 
"Můžete mi říct, co jsem vám dnes ráno říkal?" zavrčel Snape, když se za dvojicí zabouchly dveře kabinetu. 
"Noo," protáhli oba a poškrábali se ve vlasech - vlastně v tom, co měli na vlasech. 
"Jelikož nemáme kapesný… a jsme vlastně chudí Zmijozelové…" začal Scorpius. 
"To jde?" sykl Albus.
"Ve středověku jde všechno," zabručel, načež pokračoval ke Snapeovi. "… neřekneme nic! Zadarmo ani Potter nehrabe!"
"Co?" zeptal se zmateně Albus. "Debile," utrousil, když pochopil Scorpiovu poznámku. Snape přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. Jejich slovní výměnu absolutně nechápal, ale předstíral, že je plně v obraze, ostatně, to mu vždycky šlo.
"Na vaše pitomé kecy nemám čas. Jasně jsem vám řekl, že vás v nejbližší době nechci vidět!"
"Vážně? V tom případě se omlouváme, že jsme rušili, naschle!" čapl blondýn černovláska za ruku a táhl ho ke dveřím. 
"Vraťte se!" Snape byl v ráži, tihle dva ho štvali víc než celá nebelvírská kolej dohromady. Dvojice opatrně přešla zpět ke stolu, za kterým se tyčil Snape. Vůbec mu nevadilo, nebo si to alespoň neuvědomoval, že mu marmeláda z vlasů kape na nějaké eseje. 
"Od profesorky McGonagallové jsem se dozvěděl, že jste vynechali její hodinu. Smím znát důvod?" 
"Máme od ní takovou radu," ušklíbl se Scorpy. 
"Jo, prý pokud jí přijdeme na oči, nadělá z nás sekanou a jen mezi námi, pane, já sekanou radši v břiše než aby byla ze mě."
"Taky furt myslíš jen na jídlo!" obořil se na něj blondýn. 
"Hele, kdo to vlastně vyhrál?" založil si Albus ruce na prsou a probodl Malfoye pohledem. 
"Přece já, kdo jiný," odfrkl si. 
"Tak to počkat! Rozhodně jsi nesnědl dva dorty, celé kuře, mísu bramborové kaše, deset párků, okurkový salát, zmrzlinu, několik hamburgerů…" vyjmenovával Albus. 
"Přestaň, dělá se mi zle," chytil se Scorpius za pusu ve tváři celý zelený.
"Přestaňte oba dva!" zařval Snape ve tváři rudý vzteky. 
"Pokud se nemýlím, právě vám začala hodina obrany proti černé magii."
"Ale my…" chtěl začít protestovat Albus, jelikož už nějakou dobu znechuceně sledoval svoje oblečení.

"Žádné ale! Hned teď půjdete do třídy a je mi jedno v jakém stavu!"
"A záchod…" pokusil se navrhnout Scorpius, jelikož zděšeně zjistil, že v jeho blonďatých vlasech se usídlila čokoládová poleva. Snape k nim naštvaně přišel, uchopil je za límec školního hábitu a téměř je táhl chodbami k učebně černé magie. 
Celá třída nadskočila a stačilo doopravdy jen málo, aby Alastor Moody na nečekanou návštěvu nezaútočil, když profesor lektvarů (velmi rozzuřený profesor lektvarů) vrazil do třídy se dvěma ´jídelníčky´. 
"Pokud zjistím, že jste chyběli na některé hodině, strhnu vám kapesné," zasyčel na dvojici. Oba se na něj překvapeně podívali. 
"My nějaké máme?" zajíkl se Albus. Pokud to šlo, zrudl Snape ještě víc. 
"Sednout!" zakřičel. Oba Zmijozelové sedli na své židle jako když střelí. Neville dokonce děsem omdlel, takže ho pod lavicemi musel Seamus křísit.
"Když jsme tu konečně všichni," zabručel Moody a zabloudil svým kouzelným okem ke zmijozelům, "můžeme pokračovat v hodině. Pane Hypenoire… teď vy."
"Obávám se, pane profesora, že nejsem právě ve stavu, kdy bych zvládl něco dělat," usmál se nevinně.
"K tabuli!" zařval Moody a hodil po něm křídou. Scorpy nejistě vstal a prošel se svým vylepšeným image přes celou třídu, která se velmi příhodně pochechtávala. 
"Takže… nebyl jste tu na začátku hodiny, takže bych vám mohl alespoň objasnit, co se teď bude dít," zabručel bystrozor. "Snažím se o zlepšení vašeho vzdělání v oboru zakázaných kleteb."
"A…?" mladému Malfoyovi to pořádně nezapalovalo, větší starosti mu dělaly jeho vlasy, které měly nyní úžasně hnědou barvu. 
"Říká vám něco kletba Imperius?"
"Jo?" Moody se zamračil, podle něj byl ten kluk až příliš drzý a zasloužil by si co proto. Jeho rodiče ho špatně vychovali. 
"Imperio!" Scorpius se náhle cítil tak volný, nic ho netížilo. Svět byl tak krásný a on si byl jistý, že konečně by někdo mohl ocenit jeho vlohy pro balet. Postavil se na špičky, ruce zvedl do vzduchu a začal cupitat malými krůčky sem a tam a dokolečka. 
Celá třída lehla smíchy, jen Albus mlátil hlavou do stolu a nadával mu do idiotů. Samozřejmě, že ve čtvrtém ročníku jejich otců, zkoušel Moody-podvodník zakázané kletby na studentech. Kdyby mu to trochu myslelo, tak by si to uvědomil a dokázal by se, samozřejmě v rámci možností, bránit. 
"Mám chuť toho dědka prásknout," zavrčel stále hanbou a vzteky rudý Malfoy, když si Albus, ve stejném emocionálním stavu jako on sám, sedal vedle něj.
"Jen je nech v tom vymáchat se. My si na něj budeme dávat pozor, ale jim to neřekneme!" založil si naštvaně ruce na prsou a v tu chvíli mu bylo úplně jedno, že je bude mít zase zapatlané od svinstva, které se mu pořád skvělo na hábitu. Po chvilce odporu, byl přinucen před celou třídou stát na čtyřech a výt jako vlk. Vzhledem k tomu, že Al právě procházel pubertou, jeho hlasivky nebyly něco podobného schopny předvést, takže to znělo spíš jako vlčí vytí smíchané se zvukem nehtů přejíždějících po tabuli a motorovou pilou. 
Každý ve třídě byl rudý, jak se snažil zadržovat smích a nevyprsknout jim bránil pouze Moodyho zlý pohled a jeho okřikování: ´Nesmějte se! Tohle není směšné! Vidíte, co s vámi může nepřítel udělat?´

"Kašlu na školu, v tomhle už nevydržím ani minutu!" vydupal Scorpy naštvaně z učebny. Al ho chytil zezadu za hábit a táhl do vstupní síně.
"V žádném případě, Snape by z nás nadělal tisíc zahradních trpaslíků a pěkně ošklivejch, kdybychom nepřišli na další hodinu. I když, není náhodou použití jedné ze zakázaných kleteb zakázaný?"

"Veritasérum je taky zakázaný používat na studentech a jaksi ho použili," Al se odmlčí. "Můj jmenovec je setsakra o stokrát lakomější, než jak ho líčil strýček Ron."
"Na té stěně v naší době vypadal méně nebezpečněji." zabručel si podnos a neochotně následoval Albuse na školní pozemky, kde měli další hodinu péče o kouzelné tvory. 
Nevěřícně hleděli, stejně jako zbytek Zmijozelu a Nebelvíru na velké krabice s tvory, kteří připomínali humry bez krunýře. Byli bledí, tělo vypadalo hodně slizce a nohy jim trčely z nejpodivnějších míst. Samci měli na zadku trny, samice bradavky. Na konci těla třaskavý zadek, kterými se pohybují - po vyšlehnutí jisker popoletí o pár centimetrů. 
Všichni zděšeně hleděli na Hagrida, který chtěl, aby si třeskavé skvorejše, jak je nazval, uvázali na řemínek a šli s nimi na procházku. 
Albus se Scorpiusem se nahnuli nad jednu z beden. Vzápětí ale zjistili, že to neměli dělat. Zápach, který se jim linul z hábitů smíchaný s puchem skvorejšů nešel dohromady a jejich žaludek, značně přeplněný žaludek, se začal bouřlivě ozývat. 
"Asi budu zvracet," chytil se Scorpi za pusu a odběhl kousek dál, kde hodil šavli. 
"Já taky," připojil se Al a rychle utíkal za ním. Hagrid se tvářil rozpačitě, netušil, co by měl udělat. 
Hermiona se odpojila od svých spolužáků a přešla ke stále zelené dvojici. 
"Měli jste se jít převléknout nebo alespoň vyčistit hábity."
"Snape by nás rozčtvrtil, kdybychom chyběli na hodině," podařilo se Alovi říct kloudnou větu. Hermiona se na něj soucitně zadívala a pak několikrát mávla hůlkou a zamumlala pulíxero. 
"Děkuji, tetičko," rozzářil se mladému Potterovi bledý obličej a skoro ji objal, kdyby mu Scorpi nešlápnul na nohu. 
"Tetičko? Myslela jsem, že jsi jiný, ty náhražko lidské existence," odfrkla si uraženě a odkráčela. 
"Pako, a prej kdo je tady chytřejší," zavrčel Scorpius.