´Moje, tvoje, jeho, naše.´
Vážení přeživší,
tady Auša a Niké. Jaké překvapení, stále dýcháme a snažíme se dojíst všechno cukroví, valentýnské čokoládky (tak fajn, já Niké už okusuju velikonočním zajíčkám ouška).
A co náš návrat sebou přináší krom mlsání a hltání úžasných yaoi manga (ó ano, už se ke mně milovaná Auša připojila a staly jsme se otaku, yaoistky :D)? Samozřejmě není jiná odpověď než kapitola! Tak si ji užijte, protože další bude přinejmenším o mých narozeninách. Ne, neřeknu kdy mám narozeniny...
Tak si říkám, kdy má Niké narozeniny, kurňa to se musí zjistit xD (hahaaa, už to aj vím :D). No... tak zhruba víme, co bude v další kapitole, takže by mohla být... na narozeniny Niké. Po hodně dlouhé době jsme se potkaly na netu a doufám, že to dlouho vydrží, že? :*
No... přejeme vám příjemné počtení a komentíkem nás... nejspíš neurazíte :D
Auša a Niké
"Pottere? Už si odevzdal tu přihlášku? Na jaký předměty jdeš? Uvažuju nad jasnovidectvím…" Scorpius si spokojeně hodil nohy na otcovu esej z Lektvarů a hvízdl směrem ke stále sklánějícímu se spolubydlícímu v ložnici.
"Pracuju na tom," zamumlal Al a spokojeně cosi odškrtl. Potom list s vítězoslavným úsměvem na rtech hodil Scorpiusovi na hlavu. Netrefil se. "Doneseš to Velké Hubě, že jo?"
"Odhlasovali jsme, že to bude Velkej Nos, ne Velká Huba," odsekl blondýn a následně vyprskl. "Studium mudlů? Děláš si ze mě vymetenýho blbečka?!"
"Toho ze sebe dokážeš udělat sám," odtušil suše Albus a jal se do zkoumání Dracovy skříně. "Páni, pravý kožich z.. ehm, to vypadá jako soví trus!"
"To je švédek, ty inteligente!"
"Švédek? Myslíš to chlupaté zvíře, kterému se říká norek?"
"Jak to mám vědět? Já nejsem zoofil jako tady někdo," načepýřil se Scorpy vzteky a zuřivě něco napsal na papír. Albus poznámku přešel s odfrknutím a dál se přehraboval v drahých věcech Scorpyho otce.
"Hele, to tě doma neučili, že do cizího soukromí se lézt nemá?" zeptal se blondýn, když už nějakou chvíli sledoval, jak Albus vyhazuje ze skříně různé svršky oblečení.
"Soukromí? Já myslel, že loni jsme uvedli do chodu heslo ´Moje, tvoje, jeho, naše´."
"Taky fakt, pokračuj," ušklíbl se Malfoy a znovu se sklonil nad papírem. "Nakonec mu to přeci jen nedalo a znovu zvedl hlavu, aby mu na ní přistála Dracova ponožka.
"Hej! Dávej pozor, kam to házíš, ještě něco chytnu!" zaječel a ponožku ze sebe setřásl. "Co vůbec hledáš?"
"Co bys řekl, mám rande, potřebuju něco coolovýho. Tvůj tatík má ale tak nechutný vkus, že se budu muset spokojit s tvými věcmi," ušklíbl se Al.
"No nekecej! Ty máš rande? Nevěřím," založil si Scorpius ruce na hrudi.
"Nekecám, já nejsem takovej slušňáček jako ty," uchechtl se Albus.
"Slušňáček?" Scorpius málem spadl z místa, kde seděl. "Já můžu mít bab, kolik si jich jen vyberu! Na každém prstě jednu!"
Albus si povzdechl. "Příteli... ruku na srdce, nechtěj, abych ti ten jeden prst ukousl." Aby tomu dodal na dramatičnosti a začal němě otevírat pusu. Scorpius narudl a hodil po něm botu. Dracovu. Al však nezůstal pozadu a směle po něm hodil košili. Dracovu.
"Co si myslíte, že děláte?" ozval se ode dveří hysterický výkřik. Scorpy i Al se zmateně podívali po původci. Draco stál na začátku pokoje a neměl daleko k mdlobám.
"Jé, ahoj, tatata-dy se nic neděje," zakoktal Scorpy. Na poslední chvíli se stihnul zarazit, aby blondýna neoslovil ´tati´.
"To jsou moje věci, vy idioti, jak se vůbec opovažujete na ně sahat?"
"Noo, preferujeme pravidlo ´moje, tvoje, jeho, naše´, takže nevidím žádný problém," pokrčil rameny Albus.
"Ven, ven, ven VEEEEN!"
zařval Draco a začal dvojici zmijozelů honit po pokoji. Ti zmatení a vyvalení s Dracova výbuchu před ním raději vzali nohy na ramena, blonďák doopravdy nevypadal bezpečně.
zařval Draco a začal dvojici zmijozelů honit po pokoji. Ti zmatení a vyvalení s Dracova výbuchu před ním raději vzali nohy na ramena, blonďák doopravdy nevypadal bezpečně.
Celá společenská místnost sebou trhla, když se seshora ozval řev a během chvilky dolů vlítli dva zmijozelové a za nimi jejich věci včetně učebnic a domácích úkolů. Scorpymu se na košili, která přistála na hladkých dlaždicích, smekla noha a s ječením jel po podlaze jako na prvotřídní klouzačce. Bohužel mu v cestě někdo stál a nestihl uhnout, takže se na něj blondýn svalil.
Scorpius zatřepal hlavou a podíval se zblízka na svou přistávací dráhu, načež začal ječet, jakoby ho na nože brali. Jeho ´přistávací dráze´ se to ale zřejmě nelíbilo nebo nevěděla, co dělat, protože začala ječet taky. Sice hlubším hlasem, ale snad ještě vyděšeněji než Scorpius.
Ten se rychle zvedl na nohy a vystřelil ze společenské místnosti rychleji než kulový blesk.
"Ty pako! Kam běžíš!" zakřičel za ním Albus. Blondýn už byl ale pryč a jemu nezbylo nic jiného než pospíchat za ním, pokud nechtěl zůstat ve společenské místnosti, do které lítaly další a další věci, sám s hrozbou, že až Draco zjistí, že mu Scorpius zabavil veškerou kosmetiku, trefí ho šlak nebo ho popadne ještě větší amok než teď.
"Hele, neviděli jste tady takovou střelenou kouli, co vypadal jako student, kterému ze zadku trčí kulový blesk? Možná ještě ječel a takhle mával rukama?" předvedl Albus nějakou taneční kreaci, co vypadala jako... no prostě jako Scorpius. Dva studenti druhého ročníku na něj vyděšeně hleděli, protože při tom vypadal doopravdy děsivě.
"A-asi j-j-jo," vykoktal jeden.
"Sláva! A kam běžel!"
"N-někam tam," ukázal druhý dál do chodby.
"Salazare, stůj při mě!" zalomil Al rukama. Jakoby bláznivý zmijozel utíkal jinam než rovně chodbou, která žádné zatáčky nemá. "Já myslel... kam přesně utíkal."
"N-nevíme," vyhrkl klouček, popadl kamaráda za ruku a utekl.
"Abych se za tím postrachem honil sám," zavrčel Albus a naštvaně kráčel dál chodbou. Se zájmem se vyklonil z okna, když na pozemcích uslyšel ječení. Jeho tušení se potvrdilo, když spatřil studenta, za kterým vlála křiklavě růžová košile, jak se žene neznámo kam. Albus jen protočil oči v sloup a dal se na honbu za Malfoyem.
Když vyšel z hradu, bylo na pozemcích nezvyklé ticho, jen v blízkosti jezera stála nějaká skupinka studentů. S předtuchou se tam vydal. Blondýn s růžovou košilí okolo krku ležel v trávě a na čele se mu pomalu rýsovala boule.
"Co se stalo?"
"No, běžel, celou dobu ječel a nejspíš si nevšiml toho stromu," ukázala Hermiona na rozložitý strom rostoucí vedle jezera.
"Aha, takže normálka," protočil oči Al a vrazil Scorpymu z obou stran jednu facku. Ten se vyšvihl do sedu, div se nesrazil s Albusem. Zamžoural na něj a... začal ječet. Albus se ho tak lekl, že se k němu přidal. Najednou se oba napřáhli a vrazili si do nosu.
"Idiote! To jsem přece já!" zasyčel Albus, držíce se za nos.
"Hele, tys mi taky vrazil, blbečku!"
"Nemáš ječet, jakoby tě přepadla oliheň, pako!"
"Ty se nade mnou nemáš tak sklánět, vole!"
"Já se neskláněl, to ty ses posadil, magore!"
"A jak mám asi podle tebe poznat, že jsem si sedl, hm?" vyštěkl bez rozmyslu Scorpius a upřeně civěl na Ala, který taky ztichl a oplácel mu vyjevený pohled.
"Hermiono, ti dva jsou odkud? Nikdy jsem je v našem ročníku neviděl!" přerušil posvátné ticho zrzek.
"To asi nebudeme sami. Třeba jsou z Kruvalu," podotkl kluk s jizvou na čele. Malfoy trhl rameny ve stejném okamžiku jako Al.
"Tak a tady máš důkaz. De-bi-li-ta," ukázal na Harryho Pottera. "A tys mi nikdy nevěřil že tenhle.. že TO existuje u někoho jako Potty! Noo?"
Tmavovlásek se jen ušklíbl. "Já v TO věřím. Jeden exemplář mám přímo před nosem."
"Harry, z Kruvalu být nemůžou, jsou Zmijozelové," zvýšila dívka hlas, oba dva dotyční Zmijozelové ji však okázale ignorovali.
"Takže nejsem originál?"
"Dej mi chvilku," Albus vytáhl z kapsy imanigární diář a brko. "Dnešní datum.. ó ano. Tento den si Scorpius H.M. přiznal že je debil. Oficiálně." Přemýšlivě se zadíval na oblohu. "Možná navrhnu Jamesovi, aby tě nominoval na... však víš," ztišil hlas tak, aby to trio z minulosti neslyšelo. "Slavná Zmijozelská cena."
Šlo o cenu, kde Nebelvířané hlasovali o největšího Zmijozelského idiota. Bývalo to ohromně populární, zvláště mezi nenáviděnými fanoušky famfrpálu.
"Ááááť tě to ani nenapadne!" zaječel Scorpius a vyskočil na nohy, popadl Albuse za hábit a začal s ním nepříčetně třást.
"Po-počkej, poč-kej! V-víš vů-vůbe-bec, c-co bys mo-cohl vy-vyh-rát?" koktal Al mezi třesy. Blondýn se zarazil a nedůvěřivě si svoji oběť změřil pohledem.
"Co?" I když se to snažil potlačit, zvědavost z jeho hlasu přetékala. Albus ze sebe sundal Scorpyho ruce, oprášil si hábit a zvedl jedno obočí.
"No přece nesundatelnou výšivku na každý hábit, na které by stálo - ´Pozor, největší idiot, nebezpečí úrazu´," ušklíbl se Albus a raději vzal před rozzuřeným blondýnem nohy na ramena.
"Hypenoir, Perott! Ke mně!" ozval se nad pozemky rozzuřený hlas profesora lektvarů. Scorpy se tak lekl, že zapackoval o své vlastní nohy a hodil ukázkovou hubu přímo na Albuse.
"Slez ze mě, ty kopo hnoje!" zavrčel černovlásek a nešetrně ze sebe blondýna shodil. Nejistým krokem oba vyrazili ke Snapeovi.
"Ano, pane profesore?" zeptal se Al jako neviňátko, někoho by to možná zmátlo a myslel by si, že ten černovlasý chlapec je ve skutečnosti hodný klouček, avšak Malfoy se nad tím tónem jen ušklíbl.
"Nemáte mi něco dát?" zavrčel jim Snape do obličejů.
"No... jasně," poškrábal se mladý Potter na hlavě a začal se šacovat. Nakonec vytáhl úhledně poskládaný papír s volitelnými předměty. Scorpius se šacoval déle, ale nakonec se mu z poslední možné kapsy podařilo vybalit něco, co vypadalo jako papír ze záchodu, který už někdo použil.
"Ehm... omlouvám se, nechápu, jak je to možné, ještě před pár minutami to bylo dokonale rovné," usmál se andělsky a podal mistrovi lektvarů zmuchlanou kuličku.
"Dnes večer... v osm hodin máte školní trest. OBA!" zařval vzteky rudý profesor a odkráčel do hradu.
"Blbečku, zase trest a zase kvůli tobě, to ti to u nás nestačilo?" zavrčel Albus a s rukama v kapsách se rozešel do hradu.
"Hmpf!" odfrkl si Scorpy, zvedl nos nahoru a následoval svého přítele.
"Hele, proč jsi se vlastně tak rozječel, když jsi dopadl na... eh... Goylea?"
"Řekněme, že strýček Goyle je u nás tak trochu víc úchylný..." zrudl Malfoy.
"Trochu víc?" ušklíbl se Albus. Draco po něm hodil vražedný pohled, který by vyděsil každého... kromě Albuse.
"Hele, kam to vůbec jdeme?"
"Já jdu do knihovny, ty si jdi kam chceš." Malfoy se zašklebil, ale nakonec svého přítele dohnal, přece tu nebude cárat sám jako nějaká opuštěná existence. To tak!
Al zalistoval knihou a Scorpius si radši sedl o jednu židli dál. Zdálo se mu totiž, že se ta obrovská věc na něho tlemí a... nepřál si nijak vědět, co by mu všechno vytlemila. Po chvíli se znuděně natáhl pro nějakou ultra tenkou knížečku opodál.
"Hej Potty, asi se spíše dám na lehkou beletrii," utrousil blondýn v naději, že s ním tmavovlásek začne komunikovat. "Motýli létají nad loukou, květiny se rozevírají slunci.."
"Scorpiusi, odlož prosím ty omalovánky," pronesl suše Al, aniž by odtrhl pohled od knihy.
Blondýn otevřel pusu a zas ji naslepo zavřel. Znovu ji otevřel a překvapivě bez jediného hlásku opět zavřel. Nakonec jen na kamaráda vyplázl jazyk a spokojil se s tím, že měl poslední... gesto.
"Mám to," zaklapl po půl hodině knihu Albus, vstal a zmoženě se protáhl. Pak vrhl jakýsi povrchní pohled na Scorpiuse, který ležel roztažený po stole. "Hype! Kolikrát ti mám kruci říkat, abys nechrápal s vyvaleným pupkem?!" zavrčel Al a lehce ho bouchl knihou do hlavy. Pokradmu se přitom rozhlédl, jestli v okolí není knihovnice.
"Jauvajs! Ty seš tak strašně masochistickej," oplatil mu zavrčení ten, jenž se vyvaloval po stole s vyvaleným pupkem.
"Mám to," zopakoval monotónním tónem Potter a vítězoslavně se usmál. "Přišel jsem na to, jak splašit penízky!"
Scorpius mlčel. Pak jen ukázal na knihu v Alově ruce. "K tomu jsi potřeboval..?"
"Ne, to jsem se jen nudil," utrousil tmavovlásek a odkráčel knihu vrátit, přičemž se spokojeně zubil, když za sebou zaslechl hlasité zakvílení a následný rychlý proud slov naštvané knihovnice.
"No? Tak? Na cos přišel?" Scorpius se zájmem studoval křeslo, na němž seděli ve společenské místnosti. Bylo tu jen pár lidí a nějak jim nikdo nevěnoval přílišnou pozornost, ostatně, Zmijozelové z budoucnosti o to ani nestáli.
Al se naklonil k blondýnovi a pohledem těkal k ostatním. "Zítra má starouš ten... turnaj, víš? A kdo tu má nejvíc peněz, hm?"
"My?"
"My budeme mít ty troubo! Tady je ještě nemáme!" sykl Potter. "Zmijozelové. A co nenávidějí? Ano, Nebelvíry."
"A co je na tom k vydělání?" Scorpiusovi to stále ještě nedošlo. "Mluvíš jak nějakej McGonagall!"
"Prostě se z nás stane Perott&Hyperion a.s. a budem firma na sázky ohledně Turnaje tří Kouzelníků!" Albus to dokázal zašeptat tak, že Scorpiusovi málem praskly ušní bubínky.
"No jo, no jo. Hej, proč tvoje jméno musí být první?" promnul si uši Scorpius. "Teď mě tak napadá... musíme s tím začít teď! Říkals že dvojčata... to znamená..."
Al přikývl. "Konečně ses procitl. Ale je tu jeden háček," ukázal prstem do vzduchu.
"Cože?" Scorpius zase ztratil niť a zmateně se zadíval na strop.
"To bylo jen pro efekt slov! Je tu jeden háček, dneska, kvůli nějakému idiotovi máme školní trest!" Al hodil mrazivým pohledem po nějakém druhákovi. "Proto budeme muset sáhnout hlouběji do nekalých praktik."
"A to...?" Scorpius povytáhl jedno své dokonalé obočí, které si ráno upravil.
"Využijeme tvého tatíka." Scorpy zamyšleně hleděl na blondýna, který je z druhé strany místnosti ostražitě sledoval.
"OK, není problém, ale teď mě tak napadá… co to tvoje rande?" ušklíbl se Scorpius. Albus zbledl.
"Hups," poškrábal se na hlavě a chvilku přemýšlel. "No... má smůlu, holka, prachy sou důležitější."
Auša | 17. února 2011 v 21:14 | 
nejlepší... ´napiš tam neco´ - ´tak jo´ - ´doplň to´ - ´OK´... úžasná spolupráce, těším se, až budeme dávat dohromady další dílek. Btw... nekteré ty hlášky miluju xDDD
to ti neodpustííím 
Alespoň podle mého názoru. 
Je to super povídka, ty kecy a situace 
Hmm, hmm, povedená práce díky spolupráci
a dokonce min. 3 stránky! Och, jsem na sebe tak hrdá, jsem na tebe tak hrdá! 
Bože, miluju ty dva a jejich kecy