Spletité lži - Články

Čtvrtá kapitola

Thu, 17 Feb 2011 20:56:30 +0100

´Moje, tvoje, jeho, naše.´

Vážení přeživší,

tady Auša a Niké. Jaké překvapení, stále dýcháme a snažíme se dojíst všechno cukroví, valentýnské čokoládky (tak fajn, já Niké už okusuju velikonočním zajíčkám ouška).

A co náš návrat sebou přináší krom mlsání a hltání úžasných yaoi manga (ó ano, už se ke mně milovaná Auša připojila a staly jsme se otaku, yaoistky :D)? Samozřejmě není jiná odpověď než kapitola! Tak si ji užijte, protože další bude přinejmenším o mých narozeninách. Ne, neřeknu kdy mám narozeniny...

Tak si říkám, kdy má Niké narozeniny, kurňa to se musí zjistit xD (hahaaa, už to aj vím :D). No... tak zhruba víme, co bude v další kapitole, takže by mohla být... na narozeniny Niké. Po hodně dlouhé době jsme se potkaly na netu a doufám, že to dlouho vydrží, že? :*

No... přejeme vám příjemné počtení a komentíkem nás... nejspíš neurazíte :D

Auša a Niké

"Pottere? Už si odevzdal tu přihlášku? Na jaký předměty jdeš? Uvažuju nad jasnovidectvím…" Scorpius si spokojeně hodil nohy na otcovu esej z Lektvarů a hvízdl směrem ke stále sklánějícímu se spolubydlícímu v ložnici.

"Pracuju na tom," zamumlal Al a spokojeně cosi odškrtl. Potom list s vítězoslavným úsměvem na rtech hodil Scorpiusovi na hlavu. Netrefil se. "Doneseš to Velké Hubě, že jo?"

"Odhlasovali jsme, že to bude Velkej Nos, ne Velká Huba," odsekl blondýn a následně vyprskl. "Studium mudlů? Děláš si ze mě vymetenýho blbečka?!"

"Toho ze sebe dokážeš udělat sám," odtušil suše Albus a jal se do zkoumání Dracovy skříně. "Páni, pravý kožich z.. ehm, to vypadá jako soví trus!"

"To je švédek, ty inteligente!"

"Švédek? Myslíš to chlupaté zvíře, kterému se říká norek?"

"Jak to mám vědět? Já nejsem zoofil jako tady někdo," načepýřil se Scorpy vzteky a zuřivě něco napsal na papír. Albus poznámku přešel s odfrknutím a dál se přehraboval v drahých věcech Scorpyho otce.

"Hele, to tě doma neučili, že do cizího soukromí se lézt nemá?" zeptal se blondýn, když už nějakou chvíli sledoval, jak Albus vyhazuje ze skříně různé svršky oblečení.

"Soukromí? Já myslel, že loni jsme uvedli do chodu heslo ´Moje, tvoje, jeho, naše´."

"Taky fakt, pokračuj," ušklíbl se Malfoy a znovu se sklonil nad papírem. "Nakonec mu to přeci jen nedalo a znovu zvedl hlavu, aby mu na ní přistála Dracova ponožka.

"Hej! Dávej pozor, kam to házíš, ještě něco chytnu!" zaječel a ponožku ze sebe setřásl. "Co vůbec hledáš?"

"Co bys řekl, mám rande, potřebuju něco coolovýho. Tvůj tatík má ale tak nechutný vkus, že se budu muset spokojit s tvými věcmi," ušklíbl se Al.

"No nekecej! Ty máš rande? Nevěřím," založil si Scorpius ruce na hrudi.

"Nekecám, já nejsem takovej slušňáček jako ty," uchechtl se Albus.

"Slušňáček?" Scorpius málem spadl z místa, kde seděl. "Já můžu mít bab, kolik si jich jen vyberu! Na každém prstě jednu!"

Albus si povzdechl. "Příteli... ruku na srdce, nechtěj, abych ti ten jeden prst ukousl." Aby tomu dodal na dramatičnosti a začal němě otevírat pusu. Scorpius narudl a hodil po něm botu. Dracovu. Al však nezůstal pozadu a směle po něm hodil košili. Dracovu.

"Co si myslíte, že děláte?" ozval se ode dveří hysterický výkřik. Scorpy i Al se zmateně podívali po původci. Draco stál na začátku pokoje a neměl daleko k mdlobám.

"Jé, ahoj, tatata-dy se nic neděje," zakoktal Scorpy. Na poslední chvíli se stihnul zarazit, aby blondýna neoslovil ´tati´.

"To jsou moje věci, vy idioti, jak se vůbec opovažujete na ně sahat?"

"Noo, preferujeme pravidlo ´moje, tvoje, jeho, naše´, takže nevidím žádný problém," pokrčil rameny Albus.

"Ven, ven, ven VEEEEN!"
zařval Draco a začal dvojici zmijozelů honit po pokoji. Ti zmatení a vyvalení s Dracova výbuchu před ním raději vzali nohy na ramena, blonďák doopravdy nevypadal bezpečně.

Celá společenská místnost sebou trhla, když se seshora ozval řev a během chvilky dolů vlítli dva zmijozelové a za nimi jejich věci včetně učebnic a domácích úkolů. Scorpymu se na košili, která přistála na hladkých dlaždicích, smekla noha a s ječením jel po podlaze jako na prvotřídní klouzačce. Bohužel mu v cestě někdo stál a nestihl uhnout, takže se na něj blondýn svalil.

Scorpius zatřepal hlavou a podíval se zblízka na svou přistávací dráhu, načež začal ječet, jakoby ho na nože brali. Jeho ´přistávací dráze´ se to ale zřejmě nelíbilo nebo nevěděla, co dělat, protože začala ječet taky. Sice hlubším hlasem, ale snad ještě vyděšeněji než Scorpius.

Ten se rychle zvedl na nohy a vystřelil ze společenské místnosti rychleji než kulový blesk.

"Ty pako! Kam běžíš!" zakřičel za ním Albus. Blondýn už byl ale pryč a jemu nezbylo nic jiného než pospíchat za ním, pokud nechtěl zůstat ve společenské místnosti, do které lítaly další a další věci, sám s hrozbou, že až Draco zjistí, že mu Scorpius zabavil veškerou kosmetiku, trefí ho šlak nebo ho popadne ještě větší amok než teď.

"Hele, neviděli jste tady takovou střelenou kouli, co vypadal jako student, kterému ze zadku trčí kulový blesk? Možná ještě ječel a takhle mával rukama?" předvedl Albus nějakou taneční kreaci, co vypadala jako... no prostě jako Scorpius. Dva studenti druhého ročníku na něj vyděšeně hleděli, protože při tom vypadal doopravdy děsivě.

"A-asi j-j-jo," vykoktal jeden.

"Sláva! A kam běžel!"

"N-někam tam," ukázal druhý dál do chodby.

"Salazare, stůj při mě!" zalomil Al rukama. Jakoby bláznivý zmijozel utíkal jinam než rovně chodbou, která žádné zatáčky nemá. "Já myslel... kam přesně utíkal."

"N-nevíme," vyhrkl klouček, popadl kamaráda za ruku a utekl.

"Abych se za tím postrachem honil sám," zavrčel Albus a naštvaně kráčel dál chodbou. Se zájmem se vyklonil z okna, když na pozemcích uslyšel ječení. Jeho tušení se potvrdilo, když spatřil studenta, za kterým vlála křiklavě růžová košile, jak se žene neznámo kam. Albus jen protočil oči v sloup a dal se na honbu za Malfoyem.

Když vyšel z hradu, bylo na pozemcích nezvyklé ticho, jen v blízkosti jezera stála nějaká skupinka studentů. S předtuchou se tam vydal. Blondýn s růžovou košilí okolo krku ležel v trávě a na čele se mu pomalu rýsovala boule.

"Co se stalo?"

"No, běžel, celou dobu ječel a nejspíš si nevšiml toho stromu," ukázala Hermiona na rozložitý strom rostoucí vedle jezera.

"Aha, takže normálka," protočil oči Al a vrazil Scorpymu z obou stran jednu facku. Ten se vyšvihl do sedu, div se nesrazil s Albusem. Zamžoural na něj a... začal ječet. Albus se ho tak lekl, že se k němu přidal. Najednou se oba napřáhli a vrazili si do nosu.

"Idiote! To jsem přece já!" zasyčel Albus, držíce se za nos.

"Hele, tys mi taky vrazil, blbečku!"

"Nemáš ječet, jakoby tě přepadla oliheň, pako!"

"Ty se nade mnou nemáš tak sklánět, vole!"

"Já se neskláněl, to ty ses posadil, magore!"

"A jak mám asi podle tebe poznat, že jsem si sedl, hm?" vyštěkl bez rozmyslu Scorpius a upřeně civěl na Ala, který taky ztichl a oplácel mu vyjevený pohled.

"Hermiono, ti dva jsou odkud? Nikdy jsem je v našem ročníku neviděl!" přerušil posvátné ticho zrzek.

"To asi nebudeme sami. Třeba jsou z Kruvalu," podotkl kluk s jizvou na čele. Malfoy trhl rameny ve stejném okamžiku jako Al.

"Tak a tady máš důkaz. De-bi-li-ta," ukázal na Harryho Pottera. "A tys mi nikdy nevěřil že tenhle.. že TO existuje u někoho jako Potty! Noo?"

Tmavovlásek se jen ušklíbl. "Já v TO věřím. Jeden exemplář mám přímo před nosem."

"Harry, z Kruvalu být nemůžou, jsou Zmijozelové," zvýšila dívka hlas, oba dva dotyční Zmijozelové ji však okázale ignorovali.

"Takže nejsem originál?"

"Dej mi chvilku," Albus vytáhl z kapsy imanigární diář a brko. "Dnešní datum.. ó ano. Tento den si Scorpius H.M. přiznal že je debil. Oficiálně." Přemýšlivě se zadíval na oblohu. "Možná navrhnu Jamesovi, aby tě nominoval na... však víš," ztišil hlas tak, aby to trio z minulosti neslyšelo. "Slavná Zmijozelská cena."

Šlo o cenu, kde Nebelvířané hlasovali o největšího Zmijozelského idiota. Bývalo to ohromně populární, zvláště mezi nenáviděnými fanoušky famfrpálu.

"Ááááť tě to ani nenapadne!" zaječel Scorpius a vyskočil na nohy, popadl Albuse za hábit a začal s ním nepříčetně třást.

"Po-počkej, poč-kej! V-víš vů-vůbe-bec, c-co bys mo-cohl vy-vyh-rát?" koktal Al mezi třesy. Blondýn se zarazil a nedůvěřivě si svoji oběť změřil pohledem.

"Co?" I když se to snažil potlačit, zvědavost z jeho hlasu přetékala. Albus ze sebe sundal Scorpyho ruce, oprášil si hábit a zvedl jedno obočí.

"No přece nesundatelnou výšivku na každý hábit, na které by stálo - ´Pozor, největší idiot, nebezpečí úrazu´," ušklíbl se Albus a raději vzal před rozzuřeným blondýnem nohy na ramena.

"Hypenoir, Perott! Ke mně!" ozval se nad pozemky rozzuřený hlas profesora lektvarů. Scorpy se tak lekl, že zapackoval o své vlastní nohy a hodil ukázkovou hubu přímo na Albuse.

"Slez ze mě, ty kopo hnoje!" zavrčel černovlásek a nešetrně ze sebe blondýna shodil. Nejistým krokem oba vyrazili ke Snapeovi.

"Ano, pane profesore?" zeptal se Al jako neviňátko, někoho by to možná zmátlo a myslel by si, že ten černovlasý chlapec je ve skutečnosti hodný klouček, avšak Malfoy se nad tím tónem jen ušklíbl.

"Nemáte mi něco dát?" zavrčel jim Snape do obličejů.

"No... jasně," poškrábal se mladý Potter na hlavě a začal se šacovat. Nakonec vytáhl úhledně poskládaný papír s volitelnými předměty. Scorpius se šacoval déle, ale nakonec se mu z poslední možné kapsy podařilo vybalit něco, co vypadalo jako papír ze záchodu, který už někdo použil.

"Ehm... omlouvám se, nechápu, jak je to možné, ještě před pár minutami to bylo dokonale rovné," usmál se andělsky a podal mistrovi lektvarů zmuchlanou kuličku.

"Dnes večer... v osm hodin máte školní trest. OBA!" zařval vzteky rudý profesor a odkráčel do hradu.

"Blbečku, zase trest a zase kvůli tobě, to ti to u nás nestačilo?" zavrčel Albus a s rukama v kapsách se rozešel do hradu.

"Hmpf!" odfrkl si Scorpy, zvedl nos nahoru a následoval svého přítele.

"Hele, proč jsi se vlastně tak rozječel, když jsi dopadl na... eh... Goylea?"

"Řekněme, že strýček Goyle je u nás tak trochu víc úchylný..." zrudl Malfoy.

"Trochu víc?" ušklíbl se Albus. Draco po něm hodil vražedný pohled, který by vyděsil každého... kromě Albuse.

"Hele, kam to vůbec jdeme?"

"Já jdu do knihovny, ty si jdi kam chceš." Malfoy se zašklebil, ale nakonec svého přítele dohnal, přece tu nebude cárat sám jako nějaká opuštěná existence. To tak!

Al zalistoval knihou a Scorpius si radši sedl o jednu židli dál. Zdálo se mu totiž, že se ta obrovská věc na něho tlemí a... nepřál si nijak vědět, co by mu všechno vytlemila. Po chvíli se znuděně natáhl pro nějakou ultra tenkou knížečku opodál.

"Hej Potty, asi se spíše dám na lehkou beletrii," utrousil blondýn v naději, že s ním tmavovlásek začne komunikovat. "Motýli létají nad loukou, květiny se rozevírají slunci.."

"Scorpiusi, odlož prosím ty omalovánky," pronesl suše Al, aniž by odtrhl pohled od knihy.

Blondýn otevřel pusu a zas ji naslepo zavřel. Znovu ji otevřel a překvapivě bez jediného hlásku opět zavřel. Nakonec jen na kamaráda vyplázl jazyk a spokojil se s tím, že měl poslední... gesto.

"Mám to," zaklapl po půl hodině knihu Albus, vstal a zmoženě se protáhl. Pak vrhl jakýsi povrchní pohled na Scorpiuse, který ležel roztažený po stole. "Hype! Kolikrát ti mám kruci říkat, abys nechrápal s vyvaleným pupkem?!" zavrčel Al a lehce ho bouchl knihou do hlavy. Pokradmu se přitom rozhlédl, jestli v okolí není knihovnice.

"Jauvajs! Ty seš tak strašně masochistickej," oplatil mu zavrčení ten, jenž se vyvaloval po stole s vyvaleným pupkem.

"Mám to," zopakoval monotónním tónem Potter a vítězoslavně se usmál. "Přišel jsem na to, jak splašit penízky!"

Scorpius mlčel. Pak jen ukázal na knihu v Alově ruce. "K tomu jsi potřeboval..?"

"Ne, to jsem se jen nudil," utrousil tmavovlásek a odkráčel knihu vrátit, přičemž se spokojeně zubil, když za sebou zaslechl hlasité zakvílení a následný rychlý proud slov naštvané knihovnice.

"No? Tak? Na cos přišel?" Scorpius se zájmem studoval křeslo, na němž seděli ve společenské místnosti. Bylo tu jen pár lidí a nějak jim nikdo nevěnoval přílišnou pozornost, ostatně, Zmijozelové z budoucnosti o to ani nestáli.

Al se naklonil k blondýnovi a pohledem těkal k ostatním. "Zítra má starouš ten... turnaj, víš? A kdo tu má nejvíc peněz, hm?"

"My?"

"My budeme mít ty troubo! Tady je ještě nemáme!" sykl Potter. "Zmijozelové. A co nenávidějí? Ano, Nebelvíry."

"A co je na tom k vydělání?" Scorpiusovi to stále ještě nedošlo. "Mluvíš jak nějakej McGonagall!"

"Prostě se z nás stane Perott&Hyperion a.s. a budem firma na sázky ohledně Turnaje tří Kouzelníků!" Albus to dokázal zašeptat tak, že Scorpiusovi málem praskly ušní bubínky.

"No jo, no jo. Hej, proč tvoje jméno musí být první?" promnul si uši Scorpius. "Teď mě tak napadá... musíme s tím začít teď! Říkals že dvojčata... to znamená..."

Al přikývl. "Konečně ses procitl. Ale je tu jeden háček," ukázal prstem do vzduchu.

"Cože?" Scorpius zase ztratil niť a zmateně se zadíval na strop.

"To bylo jen pro efekt slov! Je tu jeden háček, dneska, kvůli nějakému idiotovi máme školní trest!" Al hodil mrazivým pohledem po nějakém druhákovi. "Proto budeme muset sáhnout hlouběji do nekalých praktik."

"A to...?" Scorpius povytáhl jedno své dokonalé obočí, které si ráno upravil.

"Využijeme tvého tatíka." Scorpy zamyšleně hleděl na blondýna, který je z druhé strany místnosti ostražitě sledoval.

"OK, není problém, ale teď mě tak napadá… co to tvoje rande?" ušklíbl se Scorpius. Albus zbledl.

"Hups," poškrábal se na hlavě a chvilku přemýšlel. "No... má smůlu, holka, prachy sou důležitější."

Třetí kapitola

Sun, 31 Oct 2010 18:37:01 +0100

"Na té stěně v naší době vypadal méně nebezpečněji."

Ano! Je to tady :D Daly jsme to dohromady a jako vždy netušíme, kdy bude další kapitola, že Niké :D

Tak snad se bude aspoň trochu líbit :)

Auša a Niké

"Víš, že bylo moudrý vynechat přeměňování?" otočil se Scorpius na Ala.
"Nechtěj vidět, jak se bude tvářit McGonagallová, až ji potkáme. V ředitelně z ní šel vždycky strach."
"A víš, co by nebylo moudrý? Vynechat oběd," řekl Scorpius a jeho žaludek s ním hlasitě zasympatizoval.
"To je fakt," přikývl Potter a vstal z pohodlného gauče, který jim Komnata nejvyšší potřeby poskytla.
Scorpius se na něj se zahloubaným výrazem podíval. "Poslední dobou skoro vůbec nejíš."
"Cože? Já se cpu pořád!"
"Jo jasný, v tom lese si byl nějakej rychlej! To je podezřelý, vzhledem k tvé váze…"
"Tak fajn! Dáme závod! Kdo nejvíc sní…" tmavovlasý chlapec se opřel o dveře a vykoukl ven, jestli je někdo nevidí. Oba vyklouzli na chodbu a rychlím krokem se vydali ke schodišti.
"Hele, není támhle dole tvůj tatík?" ukázal Scorpius asi o dvě patra níž.
"Je nějakej malej, ne?" zašklebil se Al.
"Někdy pochybuju, kdo z nás dvou je chytřejší."
"Jeden je doopravdy, ten druhý to předstírá," vrátil mu Potter a klusal ze schodů do Velké síně.
"Připraven?" otázal se Albus ve dveřích.
"A jsi připraven ty?"
"Na výhru? Vždycky!" Scorpius se jen ušklíbl.
"Připrav se… teď!" vyhrkl a rozběhl se ke stolu. Už cestou sbíral nejrůznější druhy jídla, občas přímo z rukou ´bývalých´ majitelů.
Scorpius a Alem se téměř zároveň posadili za stůl naproti sebe a začali si cpát do pusy vše, co jim přišlo pod ruku.
Albus znepokojeně sledoval, že blondýna přeci jen trochu podcenil, rozhodl se proto pro podlý zmijozelský krok. Nabral si na lžíci bramborovou kaši, natáhl ji jako prak… ale v tom, koutkem oka spatřil věc, která jeho soustředění totálně podkopala. Něco, čemu by nedokázal odolat, ani kdyby mu to zakázali pod imperiem - hamburger. Pustil lžíci, která sice našla cíl, ale na hlavě někoho jiného než Scorpia.
Albus vyprskl smíchy a skoro se zadusil ukořistěným hamburgerem. Pohled na strýčka Rona, kterému ze zrzavých vlasů odkapávala kaše byl doopravdy k popukání. Scorpius se zarazil v jídle a když se na něj Al podíval, rozesmál se ještě víc.
"Ho he tu k smihu?" zakuckal s plnou pusou. Tváře měl jako křeček a když se pokoušel mluvit, polovina toho, co v ní měl, mu vypadla na stůl.
"Ty!" ozval se rozčílený hlas, následován svištivým zvukem. Albus se přestal smát, jakmile mu na jeho pečlivě upraveném účesu přistál pudink. Tentokrát to byl Scorpius, kdo se smál… tedy smál, výraz, dusil se jídlem, by byl přesnější.
"Víš vůbec, jak dlouho mi trvalo, než jsem z toho pitomého vrabčího hnízda udělal tohle?" ukázal si na hlavu, kde se momentálně skvěl růžový pudink.
"Tohle ti zřejmě moc času nezabralo," vyprskl Scorpius. Albus rudý vzteky si nabral plnou hrst kaše a mrštil ji po blondýnovi, ten se ale sklonil, takže dávka zasáhla zátylek jednoho kruvalského studenta.
Ten se rozzuřeně otočil. V následujících sekundách se rozpoutala bitva každý proti každému. Ten, koho omylem někdo strefil, si to nenechal líbit a tak se připojovali další a další studenti.

Scorpius se napřahoval s hrstí marmelády na kruvalského studenta, který mu za krk hodil studenou zmrzlinu. Bohužel pro Scorpia se student sklonil a dávka marmelády skončila na vlasech obávaného profesora lektvarů. V síni bylo najednou ticho jako když utne.
Každý hleděl na Snapea, kterému z vlasů odkapával oranžový jam.
"Vy dva," ukázal prstem na Albuse a Scorpia, "do kabinetu! A vy, pane Weasley, za nevhodný vzhled deset bodů dolů."
"Ten má co říkat," zabručel si Ron pod nos.
"Dalších deset za urážku učitele," sykl Snape a přejel si prstem po sladkém lepidlu ve svých vlasech, načež jeden z prstů lehce olízl.
"Hmm, broskvový, ten mám rád," zabrumlal si tiše pro sebe, když ale uslyšel tiché pochechtávání, zpražil všechny svým snapeovským pohledem a odplachtil ze síně následován dvěma zmijozeli, kteří sotva drželi smích na uzdě.
"Lakomče, ani mi nenabídneš!" zašeptal naštvaně Scorpius Alovi, který cestou z kapes vytahoval jednu dobrotu za druhou.
"To je moje munice," zahuhlal a spořádal další párek, který vytáhl z kapsy. Snape zpomalil a mírně natočil hlavu, což neuniklo Alovu oku.
"Dáte si taky? Pane?" dodal a napřáhl před sebe ruku s něčím, co byl dříve nejspíš větrník.
"Radil bych vám, abyste na mě nemluvil, pane Perotte," zasyčel a znechuceně se otočil od dvou chlapců, kteří nyní vypadali jako jídelníček.
"Můžete mi říct, co jsem vám dnes ráno říkal?" zavrčel Snape, když se za dvojicí zabouchly dveře kabinetu.
"Noo," protáhli oba a poškrábali se ve vlasech - vlastně v tom, co měli na vlasech.
"Jelikož nemáme kapesný… a jsme vlastně chudí Zmijozelové…" začal Scorpius.
"To jde?" sykl Albus.
"Ve středověku jde všechno," zabručel, načež pokračoval ke Snapeovi. "… neřekneme nic! Zadarmo ani Potter nehrabe!"
"Co?" zeptal se zmateně Albus. "Debile," utrousil, když pochopil Scorpiovu poznámku. Snape přeskakoval pohledem z jednoho na druhého. Jejich slovní výměnu absolutně nechápal, ale předstíral, že je plně v obraze, ostatně, to mu vždycky šlo.
"Na vaše pitomé kecy nemám čas. Jasně jsem vám řekl, že vás v nejbližší době nechci vidět!"
"Vážně? V tom případě se omlouváme, že jsme rušili, naschle!" čapl blondýn černovláska za ruku a táhl ho ke dveřím.
"Vraťte se!" Snape byl v ráži, tihle dva ho štvali víc než celá nebelvírská kolej dohromady. Dvojice opatrně přešla zpět ke stolu, za kterým se tyčil Snape. Vůbec mu nevadilo, nebo si to alespoň neuvědomoval, že mu marmeláda z vlasů kape na nějaké eseje.
"Od profesorky McGonagallové jsem se dozvěděl, že jste vynechali její hodinu. Smím znát důvod?"
"Máme od ní takovou radu," ušklíbl se Scorpy.
"Jo, prý pokud jí přijdeme na oči, nadělá z nás sekanou a jen mezi námi, pane, já sekanou radši v břiše než aby byla ze mě."
"Taky furt myslíš jen na jídlo!" obořil se na něj blondýn.
"Hele, kdo to vlastně vyhrál?" založil si Albus ruce na prsou a probodl Malfoye pohledem.
"Přece já, kdo jiný," odfrkl si.
"Tak to počkat! Rozhodně jsi nesnědl dva dorty, celé kuře, mísu bramborové kaše, deset párků, okurkový salát, zmrzlinu, několik hamburgerů…" vyjmenovával Albus.
"Přestaň, dělá se mi zle," chytil se Scorpius za pusu ve tváři celý zelený.
"Přestaňte oba dva!" zařval Snape ve tváři rudý vzteky.
"Pokud se nemýlím, právě vám začala hodina obrany proti černé magii."
"Ale my…" chtěl začít protestovat Albus, jelikož už nějakou dobu znechuceně sledoval svoje oblečení.

"Žádné ale! Hned teď půjdete do třídy a je mi jedno v jakém stavu!"
"A záchod…" pokusil se navrhnout Scorpius, jelikož zděšeně zjistil, že v jeho blonďatých vlasech se usídlila čokoládová poleva. Snape k nim naštvaně přišel, uchopil je za límec školního hábitu a téměř je táhl chodbami k učebně černé magie.
Celá třída nadskočila a stačilo doopravdy jen málo, aby Alastor Moody na nečekanou návštěvu nezaútočil, když profesor lektvarů (velmi rozzuřený profesor lektvarů) vrazil do třídy se dvěma ´jídelníčky´.
"Pokud zjistím, že jste chyběli na některé hodině, strhnu vám kapesné," zasyčel na dvojici. Oba se na něj překvapeně podívali.
"My nějaké máme?" zajíkl se Albus. Pokud to šlo, zrudl Snape ještě víc.
"Sednout!" zakřičel. Oba Zmijozelové sedli na své židle jako když střelí. Neville dokonce děsem omdlel, takže ho pod lavicemi musel Seamus křísit.
"Když jsme tu konečně všichni," zabručel Moody a zabloudil svým kouzelným okem ke zmijozelům, "můžeme pokračovat v hodině. Pane Hypenoire… teď vy."
"Obávám se, pane profesora, že nejsem právě ve stavu, kdy bych zvládl něco dělat," usmál se nevinně.
"K tabuli!" zařval Moody a hodil po něm křídou. Scorpy nejistě vstal a prošel se svým vylepšeným image přes celou třídu, která se velmi příhodně pochechtávala.
"Takže… nebyl jste tu na začátku hodiny, takže bych vám mohl alespoň objasnit, co se teď bude dít," zabručel bystrozor. "Snažím se o zlepšení vašeho vzdělání v oboru zakázaných kleteb."
"A…?" mladému Malfoyovi to pořádně nezapalovalo, větší starosti mu dělaly jeho vlasy, které měly nyní úžasně hnědou barvu.
"Říká vám něco kletba Imperius?"
"Jo?" Moody se zamračil, podle něj byl ten kluk až příliš drzý a zasloužil by si co proto. Jeho rodiče ho špatně vychovali.
"Imperio!" Scorpius se náhle cítil tak volný, nic ho netížilo. Svět byl tak krásný a on si byl jistý, že konečně by někdo mohl ocenit jeho vlohy pro balet. Postavil se na špičky, ruce zvedl do vzduchu a začal cupitat malými krůčky sem a tam a dokolečka.
Celá třída lehla smíchy, jen Albus mlátil hlavou do stolu a nadával mu do idiotů. Samozřejmě, že ve čtvrtém ročníku jejich otců, zkoušel Moody-podvodník zakázané kletby na studentech. Kdyby mu to trochu myslelo, tak by si to uvědomil a dokázal by se, samozřejmě v rámci možností, bránit.
"Mám chuť toho dědka prásknout," zavrčel stále hanbou a vzteky rudý Malfoy, když si Albus, ve stejném emocionálním stavu jako on sám, sedal vedle něj.
"Jen je nech v tom vymáchat se. My si na něj budeme dávat pozor, ale jim to neřekneme!" založil si naštvaně ruce na prsou a v tu chvíli mu bylo úplně jedno, že je bude mít zase zapatlané od svinstva, které se mu pořád skvělo na hábitu. Po chvilce odporu, byl přinucen před celou třídou stát na čtyřech a výt jako vlk. Vzhledem k tomu, že Al právě procházel pubertou, jeho hlasivky nebyly něco podobného schopny předvést, takže to znělo spíš jako vlčí vytí smíchané se zvukem nehtů přejíždějících po tabuli a motorovou pilou.
Každý ve třídě byl rudý, jak se snažil zadržovat smích a nevyprsknout jim bránil pouze Moodyho zlý pohled a jeho okřikování: ´Nesmějte se! Tohle není směšné! Vidíte, co s vámi může nepřítel udělat?´

"Kašlu na školu, v tomhle už nevydržím ani minutu!" vydupal Scorpy naštvaně z učebny. Al ho chytil zezadu za hábit a táhl do vstupní síně.
"V žádném případě, Snape by z nás nadělal tisíc zahradních trpaslíků a pěkně ošklivejch, kdybychom nepřišli na další hodinu. I když, není náhodou použití jedné ze zakázaných kleteb zakázaný?"

"Veritasérum je taky zakázaný používat na studentech a jaksi ho použili," Al se odmlčí. "Můj jmenovec je setsakra o stokrát lakomější, než jak ho líčil strýček Ron."
"Na té stěně v naší době vypadal méně nebezpečněji." zabručel si podnos a neochotně následoval Albuse na školní pozemky, kde měli další hodinu péče o kouzelné tvory.
Nevěřícně hleděli, stejně jako zbytek Zmijozelu a Nebelvíru na velké krabice s tvory, kteří připomínali humry bez krunýře. Byli bledí, tělo vypadalo hodně slizce a nohy jim trčely z nejpodivnějších míst. Samci měli na zadku trny, samice bradavky. Na konci těla třaskavý zadek, kterými se pohybují - po vyšlehnutí jisker popoletí o pár centimetrů.
Všichni zděšeně hleděli na Hagrida, který chtěl, aby si třeskavé skvorejše, jak je nazval, uvázali na řemínek a šli s nimi na procházku.
Albus se Scorpiusem se nahnuli nad jednu z beden. Vzápětí ale zjistili, že to neměli dělat. Zápach, který se jim linul z hábitů smíchaný s puchem skvorejšů nešel dohromady a jejich žaludek, značně přeplněný žaludek, se začal bouřlivě ozývat.
"Asi budu zvracet," chytil se Scorpi za pusu a odběhl kousek dál, kde hodil šavli.
"Já taky," připojil se Al a rychle utíkal za ním. Hagrid se tvářil rozpačitě, netušil, co by měl udělat.
Hermiona se odpojila od svých spolužáků a přešla ke stále zelené dvojici.
"Měli jste se jít převléknout nebo alespoň vyčistit hábity."
"Snape by nás rozčtvrtil, kdybychom chyběli na hodině," podařilo se Alovi říct kloudnou větu. Hermiona se na něj soucitně zadívala a pak několikrát mávla hůlkou a zamumlala pulíxero.
"Děkuji, tetičko," rozzářil se mladému Potterovi bledý obličej a skoro ji objal, kdyby mu Scorpi nešlápnul na nohu.
"Tetičko? Myslela jsem, že jsi jiný, ty náhražko lidské existence," odfrkla si uraženě a odkráčela.
"Pako, a prej kdo je tady chytřejší," zavrčel Scorpius.

Omlouváme se

Thu, 21 Oct 2010 18:04:03 +0200

Jo, dlouho nic nepřibylo...

Zjistily sme, že nejlíp se píše, když sedíte vedle sebe a válíte se smíchy. S Niké jsem si psala od prázdnin myslím třikrát, nějak nám to nevychází, ale další kapitola je rozepsaná a budeme se ji snažit co nejdříve dokončit.

Také jsme přemýšlely o nějakých bonusech z doby Scorpia a Albuse, vše je ale jen v plánování.

Tak ještě chvilku vydržte, maximálně o podzimních prázdninách slibuju/jeme přidání :)

Auša :)

Druhá kapitola

Sun, 25 Jul 2010 22:48:29 +0200

To je moje podrážka!

Tuhle kapitolu si užijte, jelikož další bude až... nevíme kdy :D (Až bude mít Niké net...)

Jinak kapitolka je věnovaná Light (Lightning). Děkujeme za super komentář a super lay :D

(Kapitola vznikla ve spolupráci kreslené mangy Naruto - Niké četla Naruta a já psala :P)

Příjemné počtení Auša a Niké

2. kapitola

Dvojice zmijozelů se nabručeně dotáhla do sedmého patra, aby si obstarala školní pomůcky a jiné potřebné věci.

Oba se zamysleli a proti sobě začali třikrát procházet okolo zdi.

"Neměly tu bejt nějaký dveře?" podíval se Scorpius zamračeně na kamennou zeď. Albus se zamyslel a znovu prošel okolo zdi, teprve při druhé otočce si všiml, že úplně to samé dělá i Scorpius.

"Bodejť by tu byly, když si oba nejspíš přejeme něco jinýho!" štěkl na něj.

"Uhni a nech to na profesionálovi!" Albus se nabroušeně odsunul a zamračeně blondýna sledoval. Při třetí otočce se dveře doopravdy objevily.

"Hele, co že sis to přál?" procedil mezi zuby, když otevřel dveře.

"Všechno co potřebuju!" pohodil hlavou a nadšeně vešel do místnosti.

"Fajn, gel na vlasy bych ještě pochopil, ale nafukovací panny? Malfoyi, ty seš nechutnej, na živou se nezmůžeš?" ohrnul Potter ret a vystrkal protestujícího blondýna z místnosti.

Albus vrhl na Scorpia zamračený pohled a sám prošel třikrát okolo zdi.

"To si děláš prdel!" zaječel Malfoy, když vstoupil do místnosti plné nejrůznějších výparů z kotlíků, přísad a potvor v láku. Než se mladý Potter stihl k některému ze svých miláčků dostat, popadl ho Scorpius za loket a vytáhl z komnaty ven.

"Tak hele! Potřebujeme učebnice a školní potřeby, platí?" zapíchl mu prst do hrudi.

"A co třeba oblečení?"

"Učebnice, školní potřeby a oblečení, nic víc, rozuměno?" skřípal Malfoy zuby.

"Fajn," přikývl Albus a nechal blondýna, aby prošel okolo stěny. Oba mlčky vešli do komnaty, vzali si kufry, které tam našli.

"Podlost," zavrčel Albus na stěnu, která se konečně uráčila otevřít.

"Super, miluju zastaralý věci," zamračil se Scorpius, když se rozhlédl po vybavení zmijozelské společenské místnosti.

"Uvědomuješ si, že my dva jsme největší frajeři na této škole," otočil se Scorpius na Ala.

"Proč si to myslíš."

"Známe budoucnost, Potty," ušklíbl se a rázoval si to k chlapeckým ložnicím.

"Měl by ses vyspat, plácáš ještě větší kraviny než obvykle."

"Pesimisto!"

"No… je pesimistický nebo optimistický, že jsme na pokoji s tvým otcem?" ušklíbl se Albus a ukázal na dveře, na kterých visely tři cedulky. "Přeci jen první dojem nedopadl nejlíp."

"Co? Takový chování mě učil on!" ohradil se Scorpius a otevřel dveře pokoje. Naskytl se jim pohled na dokonale uklizený pokoj.

"Moc se nezměnil," ušklíbl se Malfoy a kopl kufr k nejbližší volné posteli.

"Sprcha ti asi nic neříká, co?" ohrnul Albus nos, když se Scorpius ve špinavém oblečení zahrabal do postele.

"Dej mi pokoj! Ráno moudřejší večera," zamumlal. Al se ušklíbl a sám se zavřel v koupelně. Když se vrátil do pokoje, slyšel dvojité pravidelné oddechování.

"Merline stůj při mně, dva Malfoyové v pokoji!" zaúpěl a zatáhl okolo své postele závěsy zmijozelských barev.

…………………………………

"Do prdele! Do hajzlu!" ozývalo se pokojem hlasité nadávání. Albus sice procitl, ale úplně ho probudila až bota, která mu přistála na obličeji.

"Kterej magor!" zaječel a vystrčil hlavu zpoza závěsů své postele. Nevěřícně zamrkal, když spatřil Scorpiuse sedět uprostřed místnosti nad svým kufrem dokořán otevřeným, jak vyhazuje jednu věc za druhou. Každý si určitě dokáže představit, jak to po něčem takovém muselo v pokoji vypadat.

"Co šílíš?" zavrčel Albus a mrštil po něm botu, která ho tak nešetrně vzbudila.

"Dej mi pokoj, pako!"

"Crabbe, Goyle, co tu…" vystrčil Draco hlavu ze závěsů, což nejspíš neměl dělat, protože dostal přímí zásah do obličeje. Najednou v pokoji bylo ticho, jako když utne. Scorpius s Albusem se pokoušeli zadržet smích nad Dracem, který se držel za nos a nejspíš si mumlal ty nejbolestivější kletby, které znal. Moc dlouho se jim smích zadržet nepodařilo, vzápětí oba vyprskli v hlasitý řehot.

"Otec s vámi zatočí!" vyjekl Draco. Albus smíchy spadl z postele a Scorpius se ušklíbl.

"Mer-Merline," hekal ze sebe Albus a škrábal se na nohy, leč neúspěšně - postačil totiž jediný pohled na narudlého Draca s obtiskem podrážky ve tváři a opět se sesunul smíchy na zem.

"Jak se jen opovažujete… Co tady vlastně děláte?" protáhl podezřívavě Draco a založil si ruce na hrudi, stále seděl na své posteli.

Scorpius k němu zamířil, popadl svou botu a opět se vrátil ke svému kufru uprostřed místnosti. "Já se oblékám a tenhle," ukázal ukazováčkem na Ala vysíleného smíchem. "Je můj komorník."

"Moc se díváš na mudlovský filmy," zabručel odkudsi zezdola Al a konečně se vyhrabal na nohy. "Jdem na snídani? Co vůbec máme za předmět?" Obrátil se na Scorpiuse, který pokrčil rameny a houkl směrem k Dracovi.

"Hej ty tam! Co máme za předmět?" Draco si odfrkl a povýšeně odkráčel ke koupelně.

"Když už vás tu musím strpět, doufám, že nepatříte k mudlovským šmejdům!" řekl a zabouchl za sebou dveře do koupelny.

"Tvůj tatínek je velmi kamarádský typ."

"Buď zticha, to on mě naučil odposlouchávat za dveřmi!" sykl směrem s Albusovi.

"Ty vole, to je satén?" stáhl Al z Dracovi postele přikrývku, načež ztuhl v polovině pohybu a znovu se začal řehtat.

Scorpius na něj beze slova hleděl a netrpělivě čekal, až tmavovláska přejde další výtlem. Ten nakonec jen dvěma prsty zvedl něco z Dracovi postele.

"Nevěděl jsem, že tvůj otec je závislý na králíčkovi." Scorpius s otevřenou pusou hleděl na fialového králíka s dlouhýma ušima.

"Říkal, že patřil pratetě Belatrix!"

"Třeba si ho tu nechala," zahýbal Albus obočím, položil králíka zpět na Dracovu postel a přešel ke svému kufru, aby se převlékl.

Scorpius s nadzdviženým obočím sledoval Albuse, jak si perfektně uvazuje kravatu, přičemž se sám snažil opakovat jeho pohyby. Nakonec to ale vzdal a s flegmatickým pohledem zamířil ke dveřím koupelny. Zabušil na ně, přičemž se snažil ignorovat perfektně oblečeného Albuse za sebou.

"Seš tam dýl než holka, mohl bys pohnout tím svým aristokratickým zadkem?"

"Proč tu musí být jen jedna koupelna?" přistoupil ke dveřím i Albus.

"To víš, středověk," ušklíbl se Scorpius. Z koupelny se ozval neidentifikovatelná zvuk a za okamžik stál ve dveřích zamračený Draco.

"Nevidím žádný rozdíl," přejel Albus jeho zjev pohledem.

"Já jo! Vypadá ještě hůř než předtím s tím make-upem na ksichtu."

Draco sjel dvojici pohledem. Na první pohled byli úplně rozdílní. Albus měl perfektně upravený hábit včetně dokonale uvázané kravaty, na rozdíl od Scorpiuse, který měl pomačkanou košili vytáhnutou z kalhot s několika rozepnutými knoflíčky, kravatu nakřivo navíc s podivným uzlem a hábit jen ledabyle přehozený přes ramena.

"Vy snad jste bratři?" zaúpěl Draco.

"My?" podívali se na sebe a znechuceně od sebe ustoupili.

"Ty seš ale vtipnej," poklepal Scorpius Draca po rameni a prošel okolo něj do koupelny, přičemž zavřel Alovi dveře před nosem.

"Hej! Otevři ty dveře!" zabušil na ně vzteklý tmavovlásek a pokusil se do nich vrazit ramenem, načež zjistil, že se otevírají na opačnou stranu. Draco stál v dostatečné vzdálenosti a culil se.

"Je tu něco k smíchu?" Obořil se na něho Al a probodl ho zlostným pohledem, ignorujíc tak blondýna za sebou, který si na hlavu patlal kupu gelu.

Malfoyovi z minulosti pomalu mizel úšklebek z tváře, když si uvědomil, že ten gel je jeho.

"Počkej na nás se snídaní a nevšímej si toho menšího nepořádku," zubl se Al a zavřel dveře od koupelny.

Draco se pomalu otočil a oči se mu rozšířily zděšením.

"Vy šmejdové, kde je můj král…"

"Ten fialovej? Naposled jsem ho viděl, když na něj padal Scorpiův kufr," ozvalo se z koupelny.

Poté, co Draco se slzami na krajíčku osvobodil svého králíčka a zamkl ho ve svém kufru, probojoval se přes hordy nejrůznějších věci ke dveřím.

Do společenské místnosti se přiřítil naštvaný Draco. Okamžitě se k němu přitočila Pansy a začala ho před svými spolužáky zuřivě líbat.

"Dracoušku, co to máš na obličeji?" zeptala se a snažila se ignorovat fakt, že ji blondýn zuřivě odstrkuje. "Vypadá to jako… podrážka?"

"To je moje podrážka!" ozvalo se ze schodů, ze kterých právě scházel druhý blondýn s Alem, který si právě nasazoval své zrcadlové pilotky.

"Tys na nás počkal? Seš tak milej!" přitočil se k němu Al zavěsil se do něj z jedné strany. Draco odstrčil Pansy a obsadil tak jeho druhou stranu.

"To jsou tví přátelé, Draco?" zeptal se nejistě Zabini.

"Se ví že jo," ušklíbl se Scorpius a spolu s Alem táhl Draca ven ze společenské místnosti.

"Budeš nás navigovat?" nadhodil Scorpius a aniž by čekal na odpověď, pokračoval v cestě a táhl ho za sebou. Teprve, když byli jen několik kroků od Velké síně, se Draco vzpamatoval.

"Jak jste sem trefili?"

"Logicky," ušklíbl se Al.

"Jelikož jsme byli ve sklepení, tak jsme se museli dostat nějak nahoru, ne? Prostě logika!" zapitvořil se Scorpius.

Podivná trojice se zastavila ve dveřích Velké síně. Ozvalo se dvojí obdivné hvízdnutí.

"Páni! Ty holky!" rozhlížel se Scorpius nadšeně.

"Páni! To jídlo!" polkl Al hlasitě. Oba najednou pustili Malfoye uprostřed, takže se zakymácel jako strom při silné bouřce a téměř sebou švihl na zem.

"Zdravíčko, dámy," vecpal se Scorpius mezi dvě studentky Krásnohůlek a každou objal okolo ramen. "Jak se vede?" zazubil se. Naproti Scorpiuse se posadil Albus, přisunul si k sobě veškeré jídlo, které bylo v jeho dosahu a začal se cpát.

Krásnohůlské dívky se na Ala znechuceně podívaly, odložily své příbory, kterými doteď způsobně jedly a důstojně odkráčely.

"Blbečku, to sis musel sedat zrovna sem?" zavrčel Scorpius.

"Jo, jelikož tu byl poslední talíř s kuřecími stehýnky," odsekl mu, když dožvýkal sousto. Přeci jen byl Zmijozel a nějaké to slušné chování měl. Malfoy si odfrkl a přivlastnil si část jeho snídaně.

"Hele, proč na nás všichni tak blbě čuměj?" zamračil se Albus.

"Na nás? Spíš na tebe a ty tvoje debilní brýle," odsekl blondýn, zatímco si v jejich odrazu upravoval svůj dokonalý účes.

"To určitě," odfrkl si Al a sundal si je, což Malfoy okomentoval tichým zavrčením.

"A kdo vy vlastně jste?" zeptal se zamračeně nějaký Zmijozelák.

"Nás jako neznáš?" nadzvedl Scorpius obočí a probodl studenta pohledem.

"Ne a rozhodně nejsem sám."

"Tak to je veliká, ale doopravdy veliká chyba," ušklíbl se blondýn a společně s Alem se zvedl od stolu. Ovšem nebyli jediní, koho to napadlo, u dveří se srazili s Harry Potterem a Draco Malfoyem se svými partami.

"Hele! Uvolněte místo pro Malfoye a Pottera!" protáhl Scorpius povýšeně. Harry s Dracem se zastavili a nechápavě se na něj podívali, takže vznikl průchod ke dveřím. Scorpy pokrčil rameny, čapl Ala za rukáv a protáhl ho mezi nimi.

"Idiote, si dávej bacha na pusu," sykl k blondýnovi Albus a otočil se, aby si stihl líp prohlédnout svého otce.

"Na co si ho prohlížíš, dyť jste skoro stejný, až na to, že, musím uznat… ty tvé brýle sou lepší," vytáhl mu je z kapsy a upravil si vlas, který mu vybočoval z řady.

Aby se neřeklo, oba se nechali svými vrstevníky vést do sklepení k učebně lektvarů, kde, jak Albus zjistil, měli první hodinu lektvarů.

"Hele, to je dost cool!" ukázal Scorpius na odznak nějakého Zmijozeláka. Zářivě rudým písmem na něm stálo ´Podporujte CEDRIKA DIGGORYHO - OPRAVDOVÉHO šampiona Bradavic!´ v zápětí se však změnil na slogan ´POTTER JE HNUSÁK!´

"Hele, nemůže tam, být ´Harry je hnusák´? Víc se to rýmuje," usmál se Al nevinně. Zmijozel se na něj úsečně podíval a aniž by na něco reagoval, odešel.

"Taky si jeden pořídím!" řekl Scorpius vážně.

"Líbí se vám? Můj nápad," přistoupil k nim Draco a nabídl jim stejné odznaky. Scorpius si jeden bez váhání vzal. Zato Al chvíli váhal.

"Proč tam není Harry Potter je hnusák?"

"Znáš nějakýho jinýho Pottera?" ušklíbl se Draco.

"Potterů je na světě hodně," odsekl Albus a zamračil se na Scorpia, který se vedle něj pochechtával. Tmavovlásek si váhavě vzal odznak a sledoval Draca, který odkráčel se vzpřímenou hlavou.

Scorpius se otočil a leknutím ustoupil několik kroků dozadu, přičemž stoupl Albusovi na nohu.

"SPOŽÚS je vážná věc. Společným úsilím můžeme za pár let osvobodit všechny domácí skřítky!" chrastila před nimi nějaká kudrnatá hnědovláska pokladničkou.

"Osvobodit domácí skřítky? Co je to za ptákovinu?" zašklebil se Scorpius a obloukem dívku obešel. Hermiona se nadějně podívala na tmavovláska, který, jak se zdálo podle jeho výrazu, by mohl souhlasit s jejím názorem. Už jí podával nějaké peníze, když ho chytil Scorpius za rukáv.

"Sorry, je krize, musíme šetřit," nevinně se usmál na Hermionu a odtáhl Ala o kus dál.

Ve třídě si sedli vedle sebe do první lavice. Všichni se na ně soucitně dívali, protože nejspíš netušili, jaký je Snape.

"Na začátek hodiny bychom si mohli… prozkoušet pár studentů," zašilhal pohledem ke dvěma novým studentům.

"Pane Hypenoire a pane Perotte…" oba vyvolaní zvedli hlavy. "Mohli byste se přesunout k mé katedře a namíchat nám kostirost?" zvedl vyzývavě obočí.

"A to jako proč?" zvedl Scorpius obočí.

"Protože to říkám," sykl Snape a otočil se ke zbytku třídy. Albus vstal a vytáhl sebou na nohy i Scorpia.

"Hlavně na nic nesahej!" sykl Al na blonďáka, protože si dobře pamatoval jak to dopadlo, když Scorpy naposled připravoval lektvar. "Jen kdyby se díval, předstírej, že něco děláš, rozumíš?" Scorpius se na něj znuděně podíval a odkráčel k regálu pro přísady, které měli napsány na kusu pergamenu.

Hodina probíhala relativně v klidu. Snape procházel okolo studentů a k nebelvírským trousil nejapné poznámky, zatímco zmijozelské buď procházel bez povšimnutí nebo je chválil. Scorpius to pobaveně sledoval, jelikož měl na práci velké kulové.

Když se na ně Snape nečekaně otočil, popadl nějakou přísadu a dělal že ji hází do kotlíku. Kluzká přísada se mu vysmekla z prstů a spadla do prozatímní směsi.

Kotlík začal okamžitě zuřivě bublat, načež vybuchl a sprška směsi spadla do kotlíků v prvních lavicích, kde to mělo podobný účinek. Výbuchy se šířily řetězovou reakcí od prvních lavic k těm posledním.

Když nakonec vybuchl kotlík posledního studenta, rozhostilo se v učebně hrobové ticho proťaté až Albusovým naštvaným hlasem.

"Pokud jsi chtěl ten ohňostroj, co na začátku roku, měl jsi to tam dát až nakonec! Nakonec, ty intelektuále!"

"Sorry, příště!" zvedl Scorpius ruce v obranném gestu.

"Žádné příště nebude, pánové," ozval se za nimi syčivý hlas. Oba se otočili a hlasitě polkli.

"A to jim jako ani nestrhnete body?" zařval zrzek přes celou třídu.

"Deset bodů dolů pro Nebelvír za vykřikování," zasyčel Snape. "A vy dva," probodl dvojici pohledem. "ke mně do kabinetu!" ukázal ke dveřím.

Oba se pod ostřížím zrakem profesora vydali ke dveřím.

"Blahopřeji, překonali jste i Longbottoma," zaškaredil se na ně Draco.

"Děkujeme, snažili jsme se," zazubil se na svého otce Scorpius.

"Mimochodem, ten humus ve vlasech ti vážně sekne!" zvedl Albus palce a spolu s blondýnem zmizel ze třídy.

"Sednout!" zavelel Snape, když za nimi přišel.

"Díky, už mě docela bolej nohy od toho, jak sem celou dobu stál," utrousil Scorpy a švihl sebou na židli.

"Takže… jak jste se sem vlastně dostali," zadíval se na ně.

"No… měli jsme trest v lese a našli nějakej divnej šutr, který začal vřískat a šla z něj mlha," začal Albus.

"Jo! A pak mě poslintal obrovskej pavouk a nakonec málem sežehnul drak!" založil si Scorpius ruce na prsou.

"Jaký kámen?"

"Takový malý, měl takou divnou barvu a nějaký divný obrázek," pokrčil Al rameny.

"Jaký obrázek!" Snape si je měřil naštvaným pohledem.

"Něco jako oko, taký špičatý," zapřemýšlel se blonďák.

"A co se stalo s tím kamenem?"

"Má ho Al," ukázal na tmavovláska Scorpius.

"Já? Já ho nemám, sem myslel, že ho máš ty!"

"To asi těžko!"

"Fajn, mlčte! Řekněte mi, kde jste ho viděli naposled!"

"Jak vám máme něco říct, když jste nám řekl, abychom mlčeli?" zeptal se nevinně Scorpius.

"U té divné díry s pavoukama," sjel blonďáka pohledem Al.

"Mohl bys říct větu, aniž bys použil slovo ´divný´?" ušklíbl se Scorpy.

"Je na tom snad něco divnýho?"

"Kdybych za každý tvoje slovo ´divný´ dostal holku, měl bych celý harém."

"Jasný, aspoň bys už nemusel používat nafukovací panny, co?"

"Ticho! Jak to tak vypadá, budeme muset vymyslet jiný způsob, jak vás dostat zpět do vašeho času.

Do té doby… cituji profesora Brumbála ´Vezmi si je do své péče´." Snapeova tvář byla bez jakéhokoliv nadšení, oproti přesné veselé imitace Brumbálova hlasu.

"Budem dostávat kapesný?" zeptal se s nadějí Scorpius a snažil se nevnímat šťouchanec od Ala.

"Ne! A v brzké době vás ani nechci vidět!" zasyčel Snape, což oba pochopili jako ´nashledanou´.

"Víš co to znamená?" otočil se Al za dveřmi na Scorpia. Ten se na něj se zdviženým obočím podíval.

"Že nás může oficiálně šikanovat."

První kapitola

Sat, 24 Jul 2010 20:51:02 +0200

Drž si čočky a zdrhej!

Jelikož jsme nezdvořilé osoby, tak nezdravíme, ale pokud by si někdo stěžoval tak > Ahoj!

Chtěly bychom se s Váma podělit o naši první oficiálně společnou povídku s očividným názvem blogu. Rádi bychom tedy znaly názor na toto dílo a jestli by vůbec mělo cenu v tom pokračovat (ne že by nás to nějak ovlivnilo..)

Tak tedy příjemné čtení!

A nezapomeňte na sklenici kofoly!

Auša a Niké

1. kapitola

"…a tak se statečný Harry Potter vydal sám do lesa…" zněl monotónní výklad profesora Binnse. Jako vždy ho nikdo neposlouchal, pouze blonďatý chlapec při slově statečný zbystřil.

"Prej statečný, před mozkomory omdlí jen lemry," zachechtal se do ticha třídy.

"A jen lemry se nechají zmlátit od holky," ozvalo se z druhého konce třídy. Blondýn se už nadechoval k další uštěpačné poznámce, když ho utnul profesorův zvýšený hlas.

"…kde čekal Pán zla se svými Smrtijedy…"

"Jen debil by si mohl říkat Smrtijed," ušklíbl se tmavovlasý chlapec opět z druhého konce třídy.

"A jen debil by si mohl říkat člen Brumbálovy armády," nezůstal pozadu blondýn. Duch se na ně úsečně zadíval, ale dál nerušeně pokračoval ve svém výkladu.

"…Pán zla padl a Harry Potter byl oslavován jako národní hrdina."

"Národní hrdina? Pokud vím, je to kancelářská krysa o kterou nikdo nezavadí ani pohledem."

"Kancelářská krysa? Nemyslíš náhodou tu krysu, která v Azkabanu provádí nucený práce?"

"Potter a Malfoy dnes v osm hodin trest. Smrtijedi byli pochytáni a posláni do Azkabanu…" Binns i pro tentokrát ignoroval dvojí zaúpění svých studentů a pokračoval v hodině.

……………………

"Dnes jdete pozdě," poznamenal Hagrid a pohladil po hlavě rozklepaného psa. "Špičák už začínal být nervózní."

"Stalo se někdy, že nervózní nebyl?" ušklíbl se Scorpius. Hagrid poznámku raději ignoroval a vyrazil do Zapovězeného lesa. Albus sjel pohledem blondýna, který si uhladil své pečlivě upravené vlasy a vydal se za Hagridem.

Scorpius Malfoy, maličko převyšujíc Albuse, si poměrně dost cenil svého vzhledu. Klasické rysy na jeho bledém obličeji jen podtrhoval střih jeho platinových vlasů, které mu spadaly do čela. Co ale na něm každou dívku zaujalo, byly nepochybně výrazné šedomodré oči, vždy jiskřící jakýmsi nezbedným až divokým plamenem.

Oproti tomu Albus Potter měl tmavovlasé, po otci nepoddajné, vlasy, které mu ovšem netrčely všude kolem, ale byly úhledně upraveny gelem. Zamyšlený, téměř až hloubavý výraz byl pro jeho tvář charakteristický.

Oči barvy zelené jako smaragd, které jako jediný ze sourozenců zdědil po své babičce Lily, byly občas zakryty tmavými brýlemi.

"Takže vašim dnešním úkolem bude najít ebenovej strom a přinést pár jeho větví pro Olivandera," otočil se k nim po několika minutách ticha, kdy šli lesem, Hagrid.

"A jak ho jako máme poznat?" povytáhl jedno obočí Scorpius a poklepal na jeden z náhodně míjejících stromů. "Každej vypadá stejně."

"Eben má černé dřevo, tupče," odtušil suše Albus. "To na cos klepal byl smrk."

"Až tu nade mnou bude svítit slunce, tak ti klidně řeknu, který je z nich doopravdy černej," odsekl mu na to jedovatě světlovlasý chlapec a zrychlil svůj krok, aby stíhal vzdalujícím se Hagridovým zádům.

"A slovo Lumos ti asi nic neříká, co?"

Scorpius na něj pouze pro tentokrát vrhl jeden ze svých malfoyovských pohledů a dál si ho nevšímal.

"Hagride, Špičáka jsi nechal v Bradavicích?" zeptal se najednou Albus, zatímco se rozhlížel okolo sebe. Poloobr se zmateně zastavil.

"Von nešel s váma?" zeptal se a přeskakoval pohledem z jednoho na druhého.

"Tu chlupatou roztřesenou obludu jsem viděl naposled na začátku lesa," ušklíbl se Scorpius.

"Já myslím, že kus se nás držel," pokrčil Albus rameny.

"Počkejte tu, podivám se po něm," ukázal na oba prstem. "Oba," dodal důrazně. Oba Zmijozelové na něj nechápavě podívali.

"Ne asi, půjdeme na romantickou procházku při měsíčku," ironicky procedil mezi zuby Scorpius a založil si ruce na hrudi. Albus se znechuceně, nad tou představou, otřásl a raději se odsunul dál stranou.

Hagrid se na ně s pochybným výrazem ve tváři podíval a poté zmizl do tmy.

Scorpius chvíli podupával nohou na místě a díval se na místo, kterým se Hagrid vydal. Po chvíli ticha si pohrdavě odfrkl a bez povšimnutí prošel kolem Albuse pryč.

"Co si myslíš, že děláš, Malfoyi?"

"Jdu, Potty."

Scorpius se pro sebe zazubil, když za sebou zaslechl tlumené nadávky, ale úsměv mu zmizel ze rtů, ve chvíli, kdy za sebou uslyšel Alovy kroky.

"Co si myslíš, že děláš, Pottere?"

" Jdu, Hype," ušklíbl se Albus, jelikož dobře věděl, že Malfoy své prostřední jméno Hyperion nesnáší.

Mladý aristokrat si dál kroků za sebou nevšímal a rázoval si to hlouběji do Zapovězeného lesa. Zastavil se, když před sebou uviděl černou díru.

"Co si myslíš, že to je?" zeptal se Albus, který stanul po jeho boku. Scorpius vzal kámen a hodil ho do temného otvoru. Bylo slyšet slabé údery, jak kámen poskakoval dopředu.

"Asi díra, ne?" ušklíbl se na tmavovláska.

"Vypadá to spíš jako nějaké… hnízdo."

"Srabe! Vsadím se, že se k tomu ani nepřiblížíš," uchechtl se blonďák a založil si ruce na prsou.

"Si jenom myslíš," načepýřil se Al a sebevědomě se vydal vpřed. Neušel ani deset kroků, když se jak dlouhý tak široký natáhl do lesního porostu. Lesem se okamžitě rozlehl hlasitý smích jediného dědice rodu Malfoyů.

"Upadla ti čočka?" vyrazil ze sebe mezi salvami smíchu, když Al stále ležel na zemi.

"Řehtáš se jako houpací hipogryf," poznamenal zvedající se Potter, avšak svou pozornost věnoval něčemu ve své dlani.

Scorpius se k němu zvědavě přiloudal a zadíval se na předmět, který svíral v dlani.

"Co to je?" zeptal se nakonec Scorpius, když Albus mlčel.

"Asi kámen, ne?" zašklebil se Al a převrátil předmět v ruce.

"Dej to sem," vytrhl mu ho Malfoy a prohlížel si ho ve světle hůlky. Zarazil se, když kámen obrátil a spatřil obrazec. Vypadal jako kruh v trojúhelníku, přes který se táhla svislá čára.

"Já ho našel," načepýřil se Albus a sáhl po kameni, který Scorpius pořád držel a s pokusem vytrhnout mu ho, ho obrátil.

Najednou lesní ticho proťal bolestný skřek a z kamene se začala valit podivná hutná mlha, která se začala okolo dvou zmijozelů obtáčet.

"Co to…" Objevil se záblesk, který na chvíli oba chlapce oslepil. Poté všechno zmizelo.

"…do pekla bylo?" dořekl Malfoy a rozhlédl se okolo sebe, přičemž upustil kámen stejně jako Albus. Z jejich tichého rozjímání je vyrušil hlasitý řev.

Oba chlapci na sebe pohlédli a vydali se za zvukem. Ani jeden z nich si nevšiml pavučin, které blízko nich visely.

Al se z ničeho nic otřepal, jakoby ze sebe snažil něco shodit.

"Co děláš?" ušklíbl se Scorpius.

"Nějakej pavouk," odsekl a pokračoval v cestě.

Mladý Malfoy se znechuceně podíval na své rameno, kam mu z výšky něco spadlo.

"Co to…" začal, ale ztuhl při pohledu za sebe. "Jak rychle umíš zdrhat?"

"Proč tě to…" podíval se na blondýna nechápavě Al, ale větu nedokončil.

"Drž si čočky a zdrhej!"

"Dík za radu, ty si drž účes," vyhrkl a společně se svým spolužákem se dal na útěk před osminohými monstry.

"Kam běžíš!" popadal Al dech.

"Pryč, kam asi."

"Když poběžíme k tomu řevu, třeba je přestaneme zajímat a pustěj se do těch, co ten řev zbůsobujou!" vyhrkl, zatímco si držel bok, ve kterém ho začalo píchat.

"Aby se do nás nepustili i ti druzí, ty intelektuále."

"To vyřešíme až na místě."

Oba zmijozelové se v závěsu s pavouky rychle blížili ke stále se zesilujícími řevu, přičemž v dálce zahlédli slabé světlo ohně.

"Jseš si jistej, že běžíme správně?" zeptal se Scorpius, který musel uhnout před ostrým klepetem, které po něm zezadu zašmátralo.

"Ne a ty?"

"Nebylo by chytrý použít hůlku?"

"Pokud znáš zaklínadlo, které by působilo tak na dvacet akromantulí najednou, posluž si," vyhrkl a uhnul před dalším pavoukem.

Světlo před nimi stále sílilo společně s uši drásajícím řevem. Oba studenti potěšeně zjistili, že pavouci začínají zpomalovat a stahovat se do hlubší části lesa.

"Setřásli jsme je," opřel se Albus o kolena a zhluboka se vydýchával.

"Na tvém místě bych se moc neradoval, Pottere," řekl Scorpius, který nenápadně ukazoval za Alova záda. Ten se pomalu napřímil a otočil se. Hlasitě polkl, když před sebou spatřil několik obrovských draků.

Nejhrozivější z nich si jich nejspíš všiml, jelikož otevřel tlamu a vychrlil proud ohně. Oba studenti stihli jen zakřičet, načež se před nimi objevila vodní clona.

"Co tady, vy spratci, děláte?" zařval někdo. Dvojice se otočila po hlasu. Před nimi stál vysoký kouzelník s výrazným strništěm na tváři a zamračeným kukučem.

"My… my…"

"… se šli projít při měsíčku?" nadhodil Scorpius nevinný úsměv.

"Jistě," ušklíbl se kouzelník a kývl na nějakého muže. "Odveď je odtud. Ať už vás tu nevidím a běda, jestli něco ceknete," zavrčel nepřátelsky a odešel.

Zmijozelové se naposled otočili na ohradu s draky, načež následovali kouzelníka ven z lesa. Nechal je stát na okraji pozemků a pak sám zmizel.

"Neměli bychom tu počkat na Hagrida?" navrhl Albus.

"Si děláš prdel? První najdeš nějaký šutr, ze kterýho leze nějaká divná mlha, pak mě poslintá pavouk a nakonec málem sežehne drak? Já jdu do koupelny a do postele, ty si dělej co chceš!" vyštěkl Scorpius a zamířil k hradu. Albus se otočil na Zapovězený les a potom si prohlédl zbytek pozemků. Zarazil se a vrátil se pohledem k černému jezeru, na kterém se něco houpalo. Viděl sice jen siluetu, ale byl si jistý, že je to loď. Jen nad tím ale pokrčil rameny a dohnal Scorpiuse.

"Salazarovy spodky," řekl Albus suveréně před stěnou kryjící vchod do zmijozelské společenské místnosti. Ta se však ani nehnula.

"Tudu dum tum," zanotoval Malfoy.

"Salazarovy spodky," sevřel Potter ruce v pěst. Opět se nic nestalo. Malfoy se začal ušklíbat a se založenýma rukama se opíral o zeď.

"To tu stěnu překecáváš?
Očividně to heslo není."

"Jdi někam, Hype! Já si hesla na rozdíl od tebe pamatuju!"

"Já si je na rozdíl od tebe pamatovat nemusím, mám na to lidi," zašklebil se. Albus na něj rozzuřeně hleděl. Byl si jistý, že si heslo pamatuje, něco tu prostě nehrálo.

"Hej, ty!" uslyšel Albus Scorpiusův hlas. "Řekni mi heslo!" vyštěkl Malfoy povýšeně na nějakého blonďáka, za kterým stály dvě gorily.

"To mluvíš jako se mnou?" vyprskl dotyčný a nebezpečně si Scorpiuse měřil.

"Vidíš tu snad někoho jinýho, troubo?" Albusovi jakoby se nad hlavou rozsvítila žárovička. Rychle vystoupil ze stínu a postavil se mezi podrážděné blondýny.

"Sorry, právě prochází krizovým obdobím, došel mu… gel na vlasy," vyhrkl, popadl svého spolužáka za rukáv a odtáhl co nejdál od podivné trojice.

"Co děláš?" vzpamatoval se konečně Scorpius, když ho Al strčil do nějakého zapadlého výklenku u zdi.

"Ještě chvilku a tvůj otec se svými gorilami by tě za chvíli rozkrájeli na kousíčky," zašklebil se na něj.

"Co to žvaníš? Jaký otec?"

"Tvůj, ty ignorante! Tobě tu nepřipadá nic divnýho?" zaječel na něj.

"Co dělají dva studenti… Zmijozelu… na chodbě po večerce?" vystoupil ze stínu vysoký muž v černém hábitu.

"A ty seš zase kdo?" vyštěkl Scorpius. Černovlasý muž nebezpečně přimhouřil oči a pořádně si chlapce před sebou prohlížel.

"Hele… nevypadá náhodou jako…" naklonil Albus hlavu na stranu.

"Myslíš, že myslím na to samé, na co myslíš ty?"

"Ty umíš myslet?" odsekl Al a popošel pár kroků, aby si muže před sebou lépe prohlédl.

"Hej… ale podobá se mu, až na to, že je trochu… víc živý?" zapřemýšlel Scorpius, přičemž okolo muže přemýšlivě kroužil, stejně jako Al.

"To by snad stačilo," zasyčel nebezpečně muž, chytil oba chlapce za límce košile a zatáhl do blízké místnosti, která se ukázala být kabinetem.

"Sednout!" vyštěkl muž autoritativním hlasem, který se neodvážili neuposlechnout.

"Co jste vy dva zač! znám všechny své studenty a vy mezi ně rozhodně nepatříte," zavrčel, přičemž si prohlížel jejich zmijozelské hábity. Oba chlapci mlčeli a netušili, co říct. Muž je chvíli propichoval pohledem, načež přistoupil ke krbu, do kterého hodil špetku letaxu.

Malfoy s Potterem se na sebe podívali a vyčkávali, co se stane. Po pár sekundách z krbu vystoupil vysoký kouzelník s fialovou kouzelnickou čapkou.

"No do prdele!" vyrazil ze sebe Scorpius a postavil se. Se zájmem si prohlížel vousatého kouzelníka před sebou.

"Máš pravdu, jsme v řiti, Hype," přitakal mu Albus a s neskrývaným zájmem si svého jmenovce prohlížel.

"Můžeš mi říct, co se tu děje, Severusi?" zeptal se s úsměvem na rtech ředitel bradavické školy.

"Narazil jsem na chodbě na tyto… studenty."

"Je s nimi snad nějaký problém?" Snape se zamračil a naklonil se k Brumbálovi, přičemž mu něco šeptal. Ten se mírně zamračil a sledoval dvojici chlapců před sebou.

"Dáte si čaj, chlapci?" usmál se ředitel a pobídl je, aby se posadili. Oba byli tak zabraní do zírání na mrtvého ředitele, že si ani nevšimli, když jim Snape do šálků něco přilil. Oba se žíznivě vrhli na čaj, jelikož předchozí ´procházka´ v Zapovězeném lese je docela vyčerpala. Brumbál se pousmál.

"Vy jste
studenti Bradavic?"

"Ano," odpověděli svorně, načež se zarazili a podívali se na nyní už prázdné šálky s čajem.

"Máte znamení Zla?" ucedil Snape a onyxově černé oči mu sklouzly k jejich levému nadloktí.

"Ne," odpověděli znovu oba dva naráz. Scorpius vyskočil z křesla. "Kterýmu blbci se to tetování líbí!" Brumbál si nenápadně odkašlal.

"Jo aha," zamumlal a posadil se.

"Jak to, že vás neznáme?" zeptal se Brumbál zájmem.

"My vás známe, visíte v ředitelně," ušklíbl se Scorpius.

"Oba dva," dodal Albus. Brumbál se Snapeem se po sobě zamyšleně podívali.

"Vaše jména?" zeptal se Snape opatrně.

"Scorpius… Hypenoir," řekl pomalu blondýn, který s potěšením zjistil, že veritasérum přestalo účinkovat.

"Al Perott," vyhrkl tmavovlásek. Oba muži se mírně zamračili, ale přikývli.

"Veritasérum by mělo právě teď přestat účinkovat," oznámil suše Snape.

"Dobrá… pokud jsem všechno dobře pochopil, máme tu návštěvu z budoucnosti," mumlal si Brumbál spíš pro sebe. Chlapci se po sobě podívali a ušklíbli se. "Doufám, že si uvědomujete, že tu nemůžete zůstat."

"Ano, pane," přikývli.

"Než ale najdeme způsob, jak vás vrátit do vaší doby, zůstanete tady."

"Ano, pane."

"Pamatujte si, nesnažte se změnit budoucnost, nezasahujte do ničeho, ať se vám to bude líbit sebemíň, rozumíme si?" střídavě na ně ukázal. "Spoléhám na tebe, Severusi," usmál se a poklepal muže po rameni. Ten jen něco zavrčel a sledoval postavu, jak mizí v zelených plamenech.

"Věci si obstarejte, je mi jedno jak! Heslo do Zmijozelu je ´podlost´. Budete chodit do…" zamyšleně se na ně podíval.

"Chodíme do čtvrťáku," zašklebil se Scorpius.

"Tady máte rozvrhy a vypadněte!" vrazil jim do ruky dva pergameny a téměř vyhodil za dveře.

"Proč zrovna gel na vlasy?"